Doručování, veřejné zasedání, § 63 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 233 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

22. 6. 2020

Doručuje-li soud obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání podle § 233 tr. ř. prostřednictvím e-mailové zprávy na elektronickou adresu, kterou sdělil, je třeba do takové zprávy uvést výzvu, aby obviněný potvrdil doručení zprávy do 3 dnů od jejího odeslání (§ 63 odst. 1 tr. ř., § 46 odst. 2 a § 47 odst. 2, 3 o. s. ř.). V případě, že obviněný nepotvrdí přijetí zprávy, je toto doručení neúčinné, a nejsou tak splněny podmínky pro konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 7 Tz 88/2019, ECLI:CZ:NS:2019:7.TZ.88.2019.1)

Anotace:
Obviněný byl trestním příkazem uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, a dále byla obviněnému podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost ve zkušební době nahradit podle svých sil způsobenou škodu.

Z důvodu, že obviněný ve zkušební době předmětnou škodu nenahradil, soud usnesením rozhodl, že obviněný trest odnětí svobody na šest měsíců vykoná, neboť se ve zkušební době neosvědčil. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.

Proti výše uvedenému usnesení soudu podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. K právnímu posouzení věci uvedla, že není pochyb o tom, že byl obviněný minimálně osobou, která mohla být rozhodnutím soudu přímo dotčena, pročež bylo nezbytné jej o veřejném zasedání vyrozumět. Dále konstatovala podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného a rovněž připomněla, že i v trestním řízení lze připustit doručování prostřednictvím elektronické pošty, avšak pouze za splnění podmínek § 47 odst. 2, 3 o. s. ř. Ministryně spravedlnosti v této souvislosti zdůraznila, že v dané věci nebyl obviněný o konání veřejného zasedání vyrozuměn zákonným způsobem, neboť soud mu pouze zaslal e-mailovou zprávu, aniž bylo následně potvrzeno, že se sdělení soudu před konáním veřejného zasedání dostalo do dispozice obviněného. Za dané situace nebyly podle názoru ministryně spravedlnosti splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání prostřednictvím e-mailové zprávy ve vztahu k podmínkám pro konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 29. 4. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 19/2020)