Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí, hlavní líčení, mimořádné snížení trestu odnětí svobody, řízení o odvolání, spolupracující obviněný, § 58 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 178a tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 190 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 225 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

5. 11. 2020

I. Námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení § 58 odst. 1, 2, 5 nebo 6 tr. zákoníku, nemůže naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. Oproti tomu námitku, že nebylo užito ustanovení § 58 odst. 4 tr. zákoníku, lze v některých případech podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve smyslu jiného nesprávného hmotněprávního posouzení (jestliže dovolatel vytýká nesprávné posouzení hmotněprávních podmínek uvedených v § 58 odst. 4 tr. zákoníku, např. pojmů „zločin“, „organizovaná skupina“), nebo pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (jestliže dovolatel namítá, že i přes soudem přiznaný status spolupracujícího obviněného mu nebyl uložen trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby).

II. Byl-li obviněný v obžalobě státním zástupcem označen jako spolupracující obviněný (§ 178a tr. ř.) a soud dospěje k předběžnému závěru, že mu tento status nebude přiznán, pak je povinen postupovat analogicky podle § 190 odst. 2 tr. ř., resp. podle § 225 odst. 2 tr. ř., a nejpozději před vynesením rozsudku upozornit obviněného na takovou možnost, případně na jeho žádost odročit hlavní líčení a poskytnout mu znovu lhůtu alespoň pěti pracovních dnů k přípravě obhajoby. Toto upozornění soudem nemůže být ve stadiu po podání obžaloby nahrazeno sdělením (návrhem) státního zástupce, že podle jeho názoru by obviněný nadále neměl být posuzován jako spolupracující obviněný (viz rozhodnutí pod č. 40/1993 Sb. rozh. tr.). Jestliže soud nesplní uvedenou povinnost, jde o podstatnou vadu řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.317.2020.1)

Anotace:
Rozsudkem soudu I. stupně byli obvinění uznáni vinnými zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Rozsudek soudu I. stupně napadli obvinění i státní zástupce odvoláními, o nichž odvolací soud rozhodl tak, že odvolání jednoho z obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné a ve vztahu druhému obviněnému (i na základě odvolání státního zástupce) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a o trestu nově rozhodl.

Nejvyšší soud se v rozhodnutí zabýval otázkou, zda námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby, naplňuje některý ze zákonných dovolacích důvodů a postupem soudu v případě, kdy obviněný je v obžalobě státním zástupcem označen jako spolupracující obviněný a soud dospěje k předběžnému závěru, že mu tento status nebude přiznán.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 21. 10. 2020)