Evropský zatýkací rozkaz, vydání osoby do cizího státu, § 5 odst. 1 z. m. j. s. (zákon č. 104/2013 Sb.), § 202 a násl. z. m. j. s. (zákon č. 104/2013 Sb.)

20. 10. 2020

Zatímco v případě vydání osoby do cizího státu (§ 87 a násl. z. m. j. s.) se vyžaduje ověření, že trestní stíhání ve vyžadujícím státě se opírá o určitý soubor důkazů, jimiž je podezření ze spáchání trestného činu rozumným způsobem odůvodněno (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. III. ÚS 1354/13), právní pomoc států Evropské unie založená na rámcovém rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 13. 6. 2002, č. 2002/584/SVV, o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, vychází z předpokladu, že mechanismus evropského zatýkacího rozkazu (§ 202 a násl. z. m. j. s. ) je založen na vysoké úrovni důvěry mezi členskými státy a jeho provádění lze pozastavit zpravidla jen v případě závažného a trvajícího porušování zásad stanovených v čl. 6 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii některým ze členských států, pokud takové porušování zjistila Rada Evropské unie postupem podle čl. 7 odst. 1 uvedené smlouvy. I v řízení o předání však zůstává nedotčena povinnost státního zástupce v předběžném šetření a soudu při rozhodování o předání prověřit konkrétní námitky předávané osoby, z nichž vyplývá nebezpečí, že předáním do jiného členského státu Evropské unie dojde k porušení jejich základních práv a svobod (viz § 5 odst. 1 z. m. j. s.).

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 14 To 115/2019, ECLI:CZ:VSPH:2019:14.TO.115.2019.1)

Anotace:
Soud I. stupně rozhodl, že podle § 205 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, se vyžádaný na podkladě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Arnstadt, předává k trestnímu stíhání do Spolkové republiky Německo. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 210 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb. se předání vyžádaného odkládá do doby ukončení výkonu trestu odnětí svobody uloženého soudy ČR.

Rozhodnutí soudu I. stupně napadl vyžádaný stížností, v níž argumentoval, že se ve Spolkové republice Německo ničeho nedopustil a proto není důvod jej předávat. K tomu jeho obhájkyně dále namítla, že evropský zatýkací rozkaz neprokazuje vinu vyžádaného a jeho předání by navíc bylo nepřípustné ve smyslu § 91 odst. 1 písm. c) č. 104/2013 Sb..

Vrchní soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou vydání osoby do některého z členských států EU na základě mechanismu evropského zatýkacího rozkazu.

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 16. 9. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 44/2020)