Krajní nouze, okolnost vylučující protiprávnost, omyl skutkový, § 18 odst. 4 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 28 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

20. 4. 2020

Má-li jít o putativní krajní nouzi, tedy pozitivní skutkový omyl o okolnosti vylučující protiprávnost ve smyslu § 18 odst. 4 tr. zákoníku, musí být i ze subjektivního hlediska jednající osoby nejen splněny podmínky uvedené v § 28 odst. 1 tr. zákoníku, ale také dodrženy limity jednání v krajní nouzi uvedené v § 28 odst. 2 tr. zákoníku, tedy i princip subsidiarity. Jestliže domnělé nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem bylo možno odvrátit jinak, není vyloučena trestní odpovědnost jednající osoby ani za úmyslný trestný čin, protože ustanovení § 18 odst. 4 tr. zákoníku se v takovém případě neužije.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1121/2019, ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1121.2019.1)

Anotace:
Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem ohrožení utajované informace podle § 317 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Odvolání obviněného odvolací soud podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud se na základě dovolání podaného obviněným zabýval podmínkami tzv. putativní krajní nouze.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 4. 3. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 14/2020) .