Odložení trestní věci, porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku, subsidiarita trestní represe, účinná lítost, zastavení trestního stíhání, § 12 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 227 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 33 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 159a odst. 4 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 179c odst. 2 písm. i) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 314c odst. 1 písm. b) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 223 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 231 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

11. 6. 2020

I. Přečin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku je formálním deliktem, který lze spáchat i tím, že pachatel po doručení výzvy k učinění prohlášení o majetku neuvede příslušnému orgánu veřejné moci žádné údaje o svém majetku, aniž by se vyžadovala opakovaná výzva či další aktivita příslušného orgánu (viz rozhodnutí č. 7/2017 Sb. rozh. tr.). V takovém případě je ale třeba se důsledně zabývat podmínkami, za nichž lze uplatnit trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené, tedy vyhodnotit, zda jde s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 39 odst. 2 tr. zákoníku o čin natolik společensky škodlivý, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku (viz stanovisko č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

II. Pokud pachatel přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku v průběhu trestního řízení konaného pro tento trestný čin, o jehož zahájení ví, splní dodatečně svou povinnost a učiní prohlášení o majetku, nejedná dobrovolně ve smyslu § 33 tr. zákoníku (viz rozhodnutí č. 35/2001 Sb. rozh. tr.), a proto nezaniká jeho trestní odpovědnost za tento trestný čin pro účinnou lítost. Takové pachatelovo chování v průběhu trestního řízení však lze zohlednit při úvaze o použití principu oportunity ve smyslu § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. (viz stanovisko č. 26/2013-V. Sb. rozh. tr.), tedy státní zástupce nemusí z tohoto důvodu trestní stíhání zahájit a může věc odložit v rámci prověřování podle § 159a odst. 4 tr. ř. a ve zkráceném přípravném řízení podle § 179c odst. 2 písm. i) tr. ř., případně je oprávněn zahájené trestní stíhání zastavit podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Trestní stíhání může zastavit ze stejného důvodu i samosoudce okresního soudu podle § 314c odst. 1 písm. b) tr. ř., v rámci hlavního líčení pak podle § 223 odst. 2 tr. ř., resp. mimo hlavní líčení podle § 231 odst. 1 tr. ř., je oprávněn tak učinit případně i odvolací soud podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 677/2018, ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.677.2018.1)

Anotace:
Usnesením soudu I. stupně bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu, § 188 odst. 1 písm. c) tr. řádu a § 172 odst. 1 písm. f) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněné pro přečin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku.

Proti rozhodnutí soudu I. stupně podala v neprospěch obviněné stížnost státní zástupkyně, kterou odvolací soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou spáchání přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 24. 10. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 52/2018)