Právnická osoba, trest zákazu činnosti, § 73 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 73 odst. 3 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 20 odst. 1 předpisu č. 418/2011Sb., § 15 odst. 3 předpisu č. 418/2011Sb.

19. 10. 2020

Trestem zákazu činnosti podle § 20 odst. 1 t. o. p. o. lze právnické osobě zakázat jen tu činnost, v souvislosti s níž se dopustila trestného činu. Uložený trest není možno vymezit jako zákaz jakékoli činnosti právnické osoby bez bližší specifikace druhu této činnosti. Obecné vymezení činnosti, jejíž výkon lze zakázat, obsahuje ustanovení § 73 odst. 3 tr. zákoníku, z něhož se ovšem u právnických osob s ohledem na § 1 odst. 2 t. o. p. o. uplatní jen ta část, kde jde o výkon určité funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis.

Trestně odpovědné právnické osobě je možné uložit trest zákazu činnosti za splnění podmínek § 20 odst. 1 t. o. p. o. za jakýkoli spáchaný trestný čin, jehož pachatelem může být právnická osoba podle § 7 t. o. p. o., a to i jako trest samostatný (§ 15 odst. 3 t. o. p. o.). Neuplatní se zde omezení podle § 73 odst. 2 tr. zákoníku.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1427/2019, ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1427.2019.1)

Anotace
Rozsudkem soudu I. stupně byla obviněná právnická osoba uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.

Rozsudek soudu I. stupně napadla obviněná právnická osoba odvoláním, které odvolací soud podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval podmínkami ukládání trestu zákazu činnosti právnické osobě.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 16. 9. 2020, publikováno ve sbírce pod č. 40/2020)