Šíření nakažlivé nemoci zvířat, ohrožovací trestný čin, dokonání trestného činu, § 306 odst. 7 tr. zákoníku

6. 4. 2020

Přečin šíření nakažlivé nemoci zvířat podle § 306 odst. 1 tr. zákoníku jako ohrožovací trestný čin je dokonán již takovým jednáním pachatele, kterým způsobil nebo zvýšil nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat. Takové nebezpečí musí v důsledku jednání pachatele sice hrozit bezprostředně, avšak na rozdíl od ustanovení § 306 odst. 2 tr. zákoníku se nevyžaduje, aby jeho jednání skutečně způsobilo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat.

Pokud pachatel v rozporu s právními předpisy dovezl do České republiky zdravá zvířata, která proto nebyla způsobilá zavléct nebo rozšířit nakažlivou nemoc zvířat, pak jeho jednáním nemohl nastat následek spočívající ve vzniku nebezpečí zavlečení nakažlivé nemoci zvířat, a tedy nemohla být naplněna objektivní stránka skutkové podstaty přečinu podle § 306 odst. 1 tr. zákoníku.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1140/2017, ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1140.2017.1)

Anotace
Rozsudkem soudu I. stupně byla obviněná uznána vinnou přečinem šíření nakažlivé nemoci zvířat podle § 306 odst. 1 tr. zákoníku.

Proti rozsudku soudu I. stupně podala obviněná odvolání, které odvolací soud podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud se na základě dovolání obviněné zabýval otázkou dokonání přečinu šíření nakažlivé nemoci zvířat podle § 306 odst. 1 tr. zákoníku.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 24. 10. 2018, publikováno ve sbírce pod č. 7/2019) .