Úvěrová smlouva, úvěrový podvod, řízení o dovolání, § 211 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 265i odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

10. 3. 2020

I. Úvěrovou smlouvou ve smyslu § 211 odst. 1 tr. zákoníku je smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. (resp. podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013). Pod tento druh smlouvy lze podřadit i takovou smlouvu, kterou strany současně se sjednáním úvěru sjednají i zajišťovací převod vlastnického práva (§ 2040 a násl. o. z., § 553 obč. zák.) k věci, jejíž koupě je úvěrem financována, na úvěrujícího (věřitele), přičemž úvěrovaný (dlužník) se stává pouhým správcem věci, která mu byla předána, a to až do doby splacení celého úvěru s tím, že poté věc přejde nebo bude převedena zpět do jeho vlastnictví. Nejde o tzv. odloženou platbu ani o smlouvu o leasingu, s kterou vykazuje vysoký stupeň faktické podobnosti a jejíž alternativu v praxi představuje.

II. Přezkumné oprávnění Nejvyššího soudu v řízení o dovolání (§ 265i odst. 3 tr. ř.) podaném proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je omezeno nemožností opětovné revize předchozího rozhodnutí o dovolání v téže věci (viz rozhodnutí pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). Toto omezení se však vztahuje pouze na opětovné přezkoumání výroků (a řízení), které byly učiněny před dřívějším rozhodnutím dovolacího soudu a zůstaly jím nedotčeny.

Jestliže v dovolání proti novému rozhodnutí v téže věci uplatní dovolatel důvody dovolání a námitky relevantně neuplatněné v původním dovolání, které se vztahují k výrokům nového rozhodnutí a řízení jim předcházejícímu jako celku, je povinností Nejvyššího soudu zabývat se těmito námitkami. Nejde zde o revizi předchozího rozhodnutí o dovolání, takže se nemožnost opětovného přezkumu neuplatní. Taková situace může typicky nastat v případech dovolacích důvodů týkajících se procesních otázek, jako je vyloučení soudce z rozhodování, věcná nepříslušnost soudu, který učinil napadené rozhodnutí, nepřípustnost trestního stíhání, nebo že obviněný v rozporu se zákonem neměl v řízení obhájce apod. Není zde podstatné, že dovolací námitky se vztahují také k té části řízení, která předcházela původnímu rozhodnutí v dané věci.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1136/2018, ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1136.2018.1)

Anotace
Rozsudkem soudu I. stupně byl obviněný uznán vinným pomocí přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku.

Rozsudek soudu I. stupně obviněný a jeho družka napadli odvoláním, na jehož základě odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil v celé odsuzující části a nově uznal obviněného vinným, přičemž předmětný skutek právně kvalifikoval stejně jakou soud I. stupně.

Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval vymezením pojmu „úvěrová smlouva“ pro potřeby § 211 odst. 1 tr. zákoníku.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)


(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 27. 2. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 23/2019) .