Zpronevěra, § 206 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

26. 2. 2020

Převzal-li pronajímatel od nájemce na podkladě smlouvy o nájmu věci (např. dopravního prostředku) peněžní částku v podobě tzv. vratné kauce (jistoty) určené k náhradě případné škody způsobené na předmětu nájmu, nemohl bez výslovného smluvního ujednání o tom, že poskytnutá kauce zůstává ve vlastnictví nájemce, naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, jestliže nevrátil tuto vratnou kauci a následně ji použil pro svou potřebu. V takovém případě totiž vratná kauce předaná nájemcem přešla do majetku pronajímatele, splynula s jeho ostatním majetkem a pronajímateli nic nebránilo v tom, aby ji použil pro vlastní potřebu, protože nešlo o svěřenou cizí věc ve smyslu § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Zmíněný závěr platí bez ohledu na skutečnost, zda jde o vratnou kauci poskytnutou ve formě peněz v hotovosti, anebo v podobě vkladu na bankovní účet pronajímatele či bezhotovostního převodu peněz na tento účet.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 5 Tdo 149/2018, ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.149.2018.1)

Anotace:
Rozsudkem soudu I. stupně byli obvinění uznáni vinnými přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku spáchaným rovněž ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Proti rozsudku soudu I. stupně podali obvinění a poškozená obchodní společnost odvolání, o nichž rozhodl odvolací soud tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody, kterým byla poškozená obchodní společnost odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Při nezměněném výroku o vině a výroku o trestu u obou obviněných pak odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. řádu jsou oba obvinění povinni společně a nerozdílně uhradit poškozené obchodní společnosti škodu ve výši 4 000 EUR. Ostatní výroky zůstaly rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny a odvolací soud odvolání obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.

Nejvyšší soud se na základě dovolání podaných obviněnými zabýval naplněním skutkové podstaty tr. činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku v případě, kdy pronajímatel od nájemce převzal na podkladě smlouvy o nájmu věci peněžní částku v podobě tzv. vratné kauce (jistoty) určené k náhradě případné škody způsobené na předmětu nájmu bez výslovného smluvního ujednání o tom, že poskytnutá kauce zůstává ve vlastnictví nájemce.

Dovolací důvod:
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

(Rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 17. 4. 2019, publikováno ve sbírce pod č. 21/2019) .