Odvolání, oprava rozhodnutí, § 131 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 133 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

Oprava výroku o vině provedená podle § 131 odst. 1 tr. ř., spočívající ve vypuštění souběžné kvalifikace jednoho ze skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným, zakládá ve smyslu § 133 tr. ř. právo obviněného napadnout takto opravený rozsudek odvoláním, avšak jen v rozsahu těch výroků, jichž se změna vyhotovení rozsudku dotkla. 

Bydliště, příslušnost soudu, zahlazení odsouzení, § 364 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

Za bydliště odsouzeného ve smyslu § 364 odst. 1 tr. ř., které zakládá místní příslušnost soudu k zahlazení odsouzení, je třeba považovat obec, resp. městský obvod, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Nejde o pojem totožný s pojmem trvalého pobytu, jak jej užívají předpisy správního práva pro evidenční účely. 

Úvěrová smlouva, úvěrový podvod, řízení o dovolání, § 211 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 265i odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

I. Úvěrovou smlouvou ve smyslu § 211 odst. 1 tr. zákoníku je smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. (resp. podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013). Pod tento druh smlouvy lze podřadit i takovou smlouvu, kterou strany současně se sjednáním úvěru sjednají i zajišťovací převod vlastnického práva (§ 2040 a násl. o. z., § 553 obč. zák.) k věci, jejíž koupě je úvěrem financována, na úvěrujícího (věřitele), přičemž úvěrovaný (dlužník) se stává pouhým správcem věci, která mu byla předána, a to až do doby splacení celého úvěru s tím, že poté věc přejde nebo bude převedena zpět do jeho vlastnictví. Nejde o tzv. odloženou platbu ani o smlouvu o leasingu, s kterou vykazuje vysoký stupeň faktické podobnosti a jejíž alternativu v praxi představuje. II. Přezkumné oprávnění Nejvyššího soudu v řízení o dovolání (§ 265i odst. 3 tr. ř.) podaném proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je omezeno nemožností opětovné revize předchozího rozhodnutí o dovolání v téže věci (viz rozhodnutí pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). Toto omezení se však vztahuje pouze na opětovné přezkoumání výroků (a řízení), které byly učiněny 

Ne bis in idem, padělání a pozměnění (pozměňování) veřejné listiny, § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 348 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Skutek, jehož se obviněný dopustil tím, že provozoval motorové vozidlo bez platného osvědčení o technické kontrole vozidla, a pro který byl postižen pro přestupek ve správním řízení, není totožný s jiným skutkem tohoto obviněného spočívajícím v tom, že v rámci šetření dopravní nehody předložil Policii České republiky podstatně pozměněný technický průkaz, který vydával za pravý. Proto jeho trestní stíhání pro přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku není porušením zásady ne bis in idem. 

Křivé obvinění, § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u trestného činu křivého obvinění uvedená v § 345 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tj. že pachatel jedná v úmyslu narušit rodinné vztahy jiného, je naplněna, pokud jeden z rodičů křivě obviní druhého rodiče, aby v rámci sporu o péči o děti dosáhl lepšího postavení v řízení o péči o nezletilé. K naplnění tohoto znaku postačuje tzv. dolus eventualis (nepřímý úmysl), tedy že pachatel ví, že může svým křivým obviněním jinému narušit jeho rodinné vztahy, a přesto tak jedná, neboť je s tím srozuměn (přičemž postačí i smíření s tím ve smyslu § 15 odst. 2 tr. zákoníku). 

Adhezní řízení, vzájemné fyzické napadení, spoluobviněný, § 44 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

V řízení o trestném činu spočívajícím ve vzájemném fyzickém napadení dvou či více osob (např. trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku či výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku), přičemž každá z nich má v tomto řízení procesní postavení obviněného, s ohledem na ustanovení § 44 odst. 1 tr. ř. nemůže žádná z těchto osob vykonávat oprávnění poškozeného. To však nevylučuje, aby nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti se zraněním některého z obviněných uplatnila zdravotní pojišťovna, jejímž je některý z obviněných pojištěncem. Spoluobviněným ve smyslu § 44 odst. 1 tr. ř. se rozumí pouze ta osoba, která je ve společném řízení stíhána jako obviněný spolu s jiným 

Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, nepravdivý údaj, § 254 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 254 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

V případě přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 tr. zákoníku není vyloučeno, aby pachatel jedním skutkem zatajil účetnictví, a ohrozil tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně ve smyslu § 254 odst. 1 tr. zákoníku (např. tím, že po získání účetnictví po nabytí obchodního podílu a jmenování jednatelem je umístil na neznámé místo a tvrdil, že je nikdy nezískal), dalším skutkem pak uvedl nepravdivé údaje v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku ve smyslu § 254 odst. 2 tr. zákoníku (např. uvedl v nich fiktivní sídlo, neexistující osobu jako člena statutárního orgánu obchodní společnosti apod.). Tomu však musí odpovídat výrok rozsudku, v němž je třeba oba skutky popsat tak, aby byly dostatečně rozlišeny. Nejde o nepravdivý údaj ve smyslu 

Poškození věřitele, škoda, § 137 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 138 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 222 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

U trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vzniká škoda na majetku poškozeného věřitele a spočívá v tom, že tento věřitel neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, tj. nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by jinak bylo možno dosáhnout, kdyby dlužník nejednal způsobem uvedeným v citovaném ustanovení. V takovém případě se výše škody odvíjí od hodnoty zničeného, poškozeného, zatajeného, zcizeného, učiněného neupotřebitelným nebo odstraněného majetku dlužníka, který by bylo možné jinak použít k uspokojení pohledávek jeho věřitelů, pokud by dlužník nejednal některým ze způsobů jednání vyjmenovaných v ustanovení § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Spočívá-li poškození 

Zpronevěra, § 206 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Převzal-li pronajímatel od nájemce na podkladě smlouvy o nájmu věci (např. dopravního prostředku) peněžní částku v podobě tzv. vratné kauce (jistoty) určené k náhradě případné škody způsobené na předmětu nájmu, nemohl bez výslovného smluvního ujednání o tom, že poskytnutá kauce zůstává ve vlastnictví nájemce, naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku, jestliže nevrátil tuto vratnou kauci a následně ji použil pro svou potřebu. V takovém případě totiž vratná kauce předaná nájemcem přešla do majetku pronajímatele, splynula s jeho ostatním majetkem a pronajímateli nic nebránilo 

Řízení o odvolání, postoupení věci, přestupek, § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 134 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

V případě, že odvolací soud z podnětu odvolání proti rozsudku rozhodne, že nejde o žalovaný, ani o jiný trestný čin, a věc postoupí jinému příslušnému orgánu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř., je povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést argumenty, o něž uvedený závěr opírá tak, aby vyhověl podmínkám stanoveným v § 134 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. I v případě, že je věc postupována k projednání skutku jako možného přestupku, odvolací soud pro závěr o tom, že nejde nejen o žalovaný, ale ani o žádný jiný trestný čin, se musí vypořádat se všemi zákonnými znaky trestných činů, které přicházejí v úvahu, a s důvody, pro které takový skutek tyto znaky nenaplňuje.