Členství Nejvyššího soudu v zahraničních asociacích

Autor: Aleš Pavel

Nejvyšší soud je členem Sítě předsedů nejvyšších soudů členských států Evropské unie, Evropské asociace soudců pracovně právních soudů (EALCJ) a Evropského právního institutu (The European Law Institute, ELI).

I. Předsedové nejvyšších soudů členských států Evropské unie rozhodli na svém zasedání v březnu roku 2004 o vytvoření Sítě předsedů Nejvyšších soudů členských států Evropské unie (dále jen „Síť“; angl. Network of the Presidents of the Supreme Judicial Courts of the European Union;).

Síť vytváří fórum, jehož prostřednictvím si mohou evropské instituce vyžádat stanoviska nejvyšších soudních institucí k mnoha svým aktivitám. Hlavním cílem Sítě je užší vzájemná spolupráce nejvyšších soudů, výměna názorů a zkušeností ze soudní praxe. Předsedové nejvyšších soudů Albánie, Lichtenštejnska, Norska a Černé Hory získali status pozorovatelů. V zájmu podpory vzdělávání v sektoru justice se Síť účastní také programu výměnných stáží, který probíhá s podporou Evropské justiční vzdělávací sítě. Šest soudců Nejvyššího soudu se takových stáží zúčastnilo v letech 2005 – 2009. Výměnných stáží na Nejvyšším soudě Švédska a maďarské Kúrie se v letech 2018-2019 zúčastnili JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. a JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.

Síť se také zabývá legislativními návrhy předkládanými evropskými institucemi na poli justice, zejména ve věcech občanskoprávních a trestněprávních. V minulosti šlo například o návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o určitých aspektech mediace v občanskoprávních a obchodních věcech, o návrh Zelené knihy k presumpci neviny, o přípravu Společného rámce pro smluvní právo a další. Mezi další témata, která byla středem pozornosti Sítě, je zejména téma vzdělávání soudců, vztah mezi nejvyššími soudy a mocí výkonnou, a to včetně otázky financování nejvyšších soudů, proces jmenování soudců Nejvyššího soudu v různých členských státech Evropské unie, reforma řízení před Soudním dvorem Evropské unie, hodnocení evropské politiky na poli justice, dále také vztah nejvyšších a ústavních soudů či využívání právní komparatistiky při rozhodování nejvyšších soudů.

Síť iniciovala také studii o pomoci soudcům nejvyšších soudů v procesu rozhodování s cílem vytvořit v tomto ohledu určité mezinárodněprávní standardy. Stálou snahou Sítě je vytvoření kvalitní a efektivní spolupráce mezi zaměstnanci nejvyšších soudů, a to za účelem lepší znalosti a výměny informací o rozhodnutích ve věcech práva Evropské unie.

Největším přínosem Sítě je vznik společného portálu judikatury s multijazykovým vyhledávacím systémem, který v budoucnu umožní simultánní vyhledávání v databázích národních judikatur, které jsou k dispozici na webových stránkách jednotlivých nejvyšších soudů.

Na půdě Sítě předsedů vznikla také Mezinárodní skupina pro právní komparatistiku (Comparative Law Liaisons Group) sdružující právníky z nejvyšších soudů Belgie, České republiky, Finska, Francie, Německa, Nizozemí a také Spojeného království. Cílem této pracovní skupiny je umožnění neformální výměny informací o právních předpisech a judikatury v otázkách, jež jsou předmětem rozhodovací činnosti některého z nejvyšších soudů patřících do této skupiny.

II. Evropská asociace soudců pracovně právních soudů (angl. European Association of Labour Court Judges, EALCJ) je nezávislá asociace sdružující soudce rozhodujících pracovně právní spory. Za účelem výměny informací a zkušeností asociace každoročně organizuje konference, a to s tradicí od roku 1996. Nejvyšší soud je členem asociace od 1. 1. 2009.

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., předseda senátu civilního kolegia, byl poprvé zvolen prezidentem Evropské asociace soudců pracovních soudů na funkční období jednoho roku při pravidelném setkání členů EALCJ v červnu 2019 v Dublinu. Evropští soudci pracovních soudů během jednání v červnu 2020 opětovně zvolili Lubomíra Ptáčka na další funkční období. Jedním z jeho hlavních úkolů bude příprava témat a samotná organizace mezinárodní konference Evropské asociace soudců pracovně právních soudů, která se uskuteční v  roku 2021 v Londýně.

III. Evropský právní institut (angl. The European Law Institute – „ELI“) je nezávislou neziskovou organizací, jejíž činnost spočívá zejména v provádění výzkumu, navrhování doporučujících stanovisek a další odborné činnosti v oblasti evropského práva. Jeho cílem je usilovat svou činností o kvalitnější tvorbu práva v Evropě a přispět tak k posílení evropské právní integrace vytvořením intenzivně spolupracujícího evropského právního společenství. Institut staví především na výsledcích mezinárodní spolupráce, která napomáhá překonávat rozdíly mezi odlišnými evropskými právními kulturami a čerpá z výsledků mezinárodně právní komparatistiky.

Svou činnost Institut vyvíjí ve všech odvětvích práva, přičemž témata jsou vybírána především s ohledem na praktické využití ze strany soudů a zákonodárných orgánů. Nedílnou součást jeho aktivity představuje i poradenství Evropské komisi, Evropskému parlamentu a dalším orgánům činným v procesu přijímání legislativy, jak na evropské, tak na národní úrovni. Přestože primárním objektem zájmu Institutu je právní prostředí v rámci Evropské unie, stranou jeho zájmu nezůstává ani právní vývoj v ostatních částech světa. Za tímto účelem byla navázána spolupráce s Americkým právním institutem se sídlem v Philadelphii či s Mezinárodním ústavem pro sjednocení soukromého práva v Římě (UNIDROIT).

Jednotlivé projekty, kterými se Institut zabývá, jsou vybírány Radou. Na každém projektu spolupracují jak odborníci z právní praxe, tak z akademické sféry, přičemž jejich témata jsou volena takovým způsobem, aby výstupy projektů měly pokud možno praktické využití ve formě návrhů předpisů či komentářů a připomínek. V každém případě by výstupy projektů měly sloužit unijním občanům prostřednictvím zlepšování legislativy a usnadňováním její aplikace.

Svou činnost zahájil Institut evropského práva 1. června 2011 na inauguračním kongresu v Paříži, kterého se zúčastnila bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová. Nejvyšší soud získal statut institucionálního pozorovatele v únoru 2012.

Svou účastí získá Nejvyšší soud zejména přístup k výměně informací o legislativě a judikatuře, využitelných pro potřeby srovnávacích analýz a rozšířené možnosti na poli informací o právních předpisech a odborné literatuře.