Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu

Občanskoprávní a obchodní kolegium je základním organizačním celkem Nejvyššího soudu pro zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování soudů v občanském soudním řízení. Činí tak vlastní rozhodovací působností v řízeních o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů a mimorozhodovací kompetencí zaujímáním stanovisek k rozdílné rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu a schvalováním vybraných rozhodnutí k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Občanskoprávní a obchodní kolegium sestává z předsedy kolegia a soudců zařazených do celkem 13 soudních oddělení (z toho 8 občanskoprávních a 5 obchodně právních). Určení soudců tvořících jednotlivé 3 členné procesní senáty a způsob rozdělení věci mezi jednotlivá oddělení stanoví rozvrh práce.

Těžiště rozhodovací činnosti senátů kolegia leží v rozhodování o dovoláních účastníků proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů tam, kde to zákon připouští. Koncepce rozdělování věcí mezi jednotlivá oddělení je založena na jejich věcné specializaci. Složení jednotlivých procesních senátů, nevyplývá-li přímo z rozvrhu práce, a přidělení věcí konkrétnímu soudci stanoví řídící předseda senátu, ten takto určuje i konkrétního předsedu senátu v procesním slova smyslu. Určený soudce vypracuje návrh rozhodnutí, rozhodnutí samého je dosaženo až teprve jeho většinovým (popř. jednomyslným) schválením v procesním senátu.

Je skutečností, že převaha nápadu nových věcí k Nejvyššímu soudu nad  rozhodovací kapacitou senátů způsobuje, že rozhodnutí o dovoláních jsou vydávána s jistou časovou prodlevou od nápadu věci (v mnohých případech jednoho až dvou roků). Věci jsou v zásadě vyřizovány v pořadí podle data jejich nápadu k Nejvyššímu soudu, ovšem za priority hlediska celkové délky soudního řízení a jejich veřejného i individuálního významu. Zkrácení délky řízení  a koncentraci soudců na podstatu rozhodování v nejvyšší soudní instanci mají napomáhat asistenti soudců (v současné době působí u každého soudce jeden až tři asistenti), i díky tomu se neustále zvyšuje počet vyřízených věcí. Zvládnutí zákonného poslání Nejvyššího soudu v rozhodovací činnosti je ovšem výrazně ovlivněno velkým podílem dovolání, o nichž dovolací soud nakonec věcně nerozhoduje, neboť řízení zastavuje anebo dovolání pro jeho nepřípustnost odmítá. Jen přípustná dovolání vedou k jejich zamítnutí, jsou-li nedůvodná, anebo ke zrušení odvolacího rozhodnutí (popř. též soudu prvního stupně) jsou-li též důvodná.

Dospěje-li procesní senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od názoru již dříve vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc velkému senátu tvořenému 15 soudci (13 představiteli jednotlivých soudních oddělení, místopředsedou soudu a předsedou kolegia).

V rovině mimorozhodovací činnosti plní kolegium svoji sjednocovací roli zaujímáním stanovisek k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu na základě vyhodnocení pravomocných, obvykle co do obsažených právních názorů vzájemně rozporných rozhodnutí soudů. K přijetí stanoviska je při jednání kolegia zapotřebí většiny hlasů přítomných členů kolegia (všech soudců do něj zařazených) při nezbytné dvoutřetinové účasti všech jeho členů. V zájmu jednotného rozhodování soudů Nejvyšší soud vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, ve které uveřejňuje na základě rozhodnutí nadpoloviční většiny za nezbytné přítomnosti poloviny členů kolegia při jeho jednání významná rozhodnutí Nejvyššího soudu i ostatních obecných soudů.