Zřízení Nejvyššího soudu a jeho činnost do roku 1938

Nejvyšší soud byl zřízen Národním výborem československým zákonem č. 5 dne 2. listopadu 1918. Dne 4. listopadu 1918 vyšel tento zákon ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého. Rozhodovací činnost nově zřízeného Nejvyššího soudu samostatného státu Čechů a Slováků navázala v roce 1918 především na práci a organizaci Nejvyššího soudního a kasačního dvora ve Vídni. Nejvyšší soud byl třetí instancí pro věci civilní a trestní, mohl také dávat podněty k vydávání nebo pozměňování zákonů. 

Nejvyšší soud v letech 1939 - 1989

Na právní dualismus, který trval po celé období první republiky, navázalo období II. světové války, kdy se vznikem Slovenského státu bylo v roce 1939 na slovenském území vytvořeno vlastní soudnictví. Organizace soudnictví na území Čech a Moravy se přitom formálně nezměnila, avšak vedle struktury českých soudů, která vycházela z předválečného modelu, existovalo tzv. říšskoněmecké soudnictví. To bylo na území Protektorátu Čechy a Morava přeneseno z Německa, aby sloužilo německým občanům, mezi které se pochopitelně počítali i občané německé národnosti žijící na protektorátním území. Na území Protektorátu Čechy a Morava vznikly tři soudní stupně. Vrchní zemský soud v Praze (Oberlandesgericht in Prag), Zemské soudy v Brně a Praze (Landesgericht in Brünn a Prag) a Úřední soudy (Amstgericht). 

Předsedové Nejvyššího soudu v letech 1918 až 1989

Prvním prezidentem Nejvyššího soudu po vzniku samostatného československého státu se stal brněnský rodák Augustin Popelka (1854–1938), uváděn v některých pramenech též jako August Popelka. Popelkův nástupce Vladimír Fajnor o Augustinu Popelkovi v roce 1938 napsal, že byl „vynikající představitel vlasteneckých českých úředníků, ztrativších daleko převážnou většinu svého života ve Vídni ve státních službách bývalého Rakouska, při tom však zachovavších vždy a za každých okolností v působení úředním i mimoúředním své ryzí češství“. 

Nejvyšší soud po roce 1989

Novodobá polistopadová historie Nejvyššího soudu se odvíjí především od ledna 1990, kdy se jeho předsedou stal JUDr. Otakar Motejl. Soudcem Nejvyššího soudu byl již v letech 1968 až 1970, avšak s nástupem normalizace musel tehdy brzy ze soudu odejít. 

Předsedové a předsedkyně Nejvyššího soudu po roce 1989

JUDr. Otakar Motejl (*1932 Praha – †2010 Brno) ukončil v roce 1956 studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil jako advokát, a to nejprve na Slovensku, později v Kladně a Praze. Už od počátků své advokátní praxe obhajoval lidi pronásledované komunistickým režimem, například rodiny, které odmítaly na vesnici vložit své majetky do družstev. V roce 1966 nastoupil krátce do zaměstnání v Právnickém ústavu Ministerstva spravedlnosti ČSR, odkud ale po dvou letech odešel zpět do advokacie.