Stížnost pro porušení zákona

1. Podstata a charakteristické rysy stížnosti proti porušení zákona

Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek, který směřuje jen proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce. Účelem stížnosti pro porušení zákona je náprava právních vad pravomocných rozhodnutí nebo náprava vadného postupu řízení, které předcházelo pravomocnému rozhodnutí. Skutkové nedostatky rozhodnutí lze tímto mimořádným opravným prostředkem řešit pouze tehdy, pokud jsou důsledkem vadného právního posouzení nebo vadného postupu řízení. Jinak jsou případné změny ve skutkových okolnostech důvodem k podání obnovy řízení (dalšího mimořádného opravného prostředku), kterou však neprojednává Nejvyšší soud, ale soud, který v daném případě rozhodl jako poslední, za podmínky že skutkové okolnosti mají původ v nových skutečnostech nebo nových důkazech, které byly dříve neznámé.


2. Osoby oprávněné podat stížnost pro porušení zákona

Stížnost pro porušení zákona, jako další mimořádný opravný prostředek, je oprávněn podat pouze ministr spravedlnosti. Obviněný ji sám nemůže podat. Je však oprávněn u ministra iniciovat podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, a to na adrese:

Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

Podnět lze adresovat přímo ministru spravedlnosti nebo též oddělení pro stížnosti pro porušení zákona. Mimo to lze podnět ke stížnosti pro porušení zákona adresovat státnímu zastupitelství bezprostředně nadřízenému státnímu zastupitelství, které bylo v původním řízení ve věci činné v posledním stupni. Toto státní zastupitelství podnět prošetří a společně se svým návrhem jej předloží ministru spravedlnosti, který o podání stížnosti pro porušení zákona nebo o odložení tohoto podnětu rozhodne. Pokud se rozhodne pro podání stížnosti, podává ji přímo k Nejvyššímu soudu, který o ni rozhoduje.


3. Lhůta pro podání stížnosti pro porušení zákona

Poté, co bylo nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 424/2001 Sb. zrušeno ust. § 272 a po novele trestního řádu provedené zákonem č. 539/2004 Sb., která změnila ust. § 266a tr. ř., již není podání tohoto mimořádného opravného prostředku limitováno žádnou lhůtou.


4. Obsahové náležitosti

Zákon výslovně nestanoví žádnou zvláštní formu pro stížnost pro porušení zákona, proto ji lze podat v jakékoli formě stanovené obecně pro podání podle § 59 odst. 1, 2 tr. ř.

Ve stížnosti pro porušení zákona je třeba uvést (§ 267 odst. 1 tr. ř.):
a) obecné náležitosti podání (§ 59 odst. 4 tr. ř.),
b) údaj, proti kterému rozhodnutí stížnost směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se ministr spravedlnosti domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu,
c) zda ministr spravedlnosti podává stížnost pro porušení zákona ve prospěch či v neprospěch obviněného.

Mimo to musí být stížnost odůvodněna. Pokud se tak nestalo hned při jejím podání, ministr spravedlnosti je povinen ji odůvodnit do 14 dnů od jejího podání (§ 266a odst. 1 tr. ř.). Nedodržení uvedených obsahových požadavků však samo o sobě nemůže vést k zamítnutí stížnosti, protože na rozdíl od dovolání zákon neumožňuje vyvozovat nepříznivé důsledky z nesplnění obsahových náležitostí (srov. § 268 odst. 1 tr. ř.).


5. Podání stížnosti pro porušení zákona a její účinky

Tento mimořádný opravný prostředek podává ministr spravedlnosti spolu s příslušným spisovým materiálem k Nejvyššímu soudu. Proto má podaná stížnost centralizovaný devolutivní účinek. Podání stížnosti však samo o sobě nemá účinek suspenzivní a pravomocná rozhodnutí, proti nimž směřuje, jsou nadále vykonatelná bez ohledu na to, že proti nim byla podána stížnost pro porušení zákona.

Důvody stížnosti pro porušení zákona trestní řád vymezuje pouze obecně - buď byl napadeným rozhodnutím porušen zákon, nebo rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. Jinak nejsou vady samotného pravomocného rozhodnutí nijak blíže specifikovány.


6. Řízení u Nejvyššího soudu

Poté, co je stížnost pro porušení zákona doručena Nejvyššímu soudu, je podle rozvrhu práce nejprve přidělena příslušnému senátu. Ten následně projedná podanou stížnost a rozhodne o ní ve veřejném nebo v neveřejném zasedání. Pravidelnou formou projednání je veřejné zasedání. V jeho rámci může Nejvyšší soud vyslovit porušení zákona, nebo učinit kterékoli další navazující rozhodnutí, pokud přichází v úvahu, včetně zamítnutí stížnost pro porušení zákona. Ohledně průběhu veřejného zasedání Nejvyššího soudu platí obecná ustanovení. Důkazy se ve veřejném zasedání zpravidla neprovádějí. Pouze pokud je třeba objasnit nějakou důležitou okolnost, provede podle § 276 tr. ř. potřebné šetření předseda senátu, nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, popř. policejní orgán.

Fakultativně je Nejvyšší soud oprávněn o stížnosti rozhodnout i v neveřejném zasedání, tj. podle § 268 odst. 1 tr. ř. stížnost zamítnout, není-li přípustná, byla-li podána opožděně, pokud není důvodná. O průběhu neveřejného zasedání platí obecná ustanovení § 240 - § 244 tr. ř., přičemž trestní řád neobsahuje žádnou odchylku, specifickou pro řízení o stížnosti pro porušení zákona.


7. Rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu

V řízení o stížnosti pro porušení zákona je uplatněn princip vázanosti Nejvyššího soudu podanou stížností a jejími důvody podle § 267 odst. 3 tr. ř., což znamená, že Nejvyšší soud:
a) přezkoumá zákonnost a odůvodněnost zpravidla jen těch oddělitelných výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona a správnost postupu řízení, které jim předcházelo,
b) tuto svou přezkumnou činnost provádí jen v rozsahu a z důvodů uvedených ministrem ve stížnosti (§ 267 odst. 3 tr. ř.), takže Nejvyšší soud může přezkoumávat nejen právní, ale i skutkovou stránku případu,
c) nepřezkoumává tu část napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, která se týká osoby, ohledně níž nebyla podána stížnost, jestliže týmž rozhodnutím bylo rozhodnuto o více osobách (§ 267 odst. 5 tr. ř.).


8. Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud rozhoduje o podané stížnosti některým z taxativně uvedených způsobů podle § 268 - § 271 tr. ř.
O stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud rozhodne tak, že ji:
a) podle § 268 odst. 1 tr. ř. zamítne bez věcného přezkoumání – pokud není přípustná, byla-li podána opožděně, nebo pokud není důvodná, nebo
b) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon.

Pokud byl zákon porušen v neprospěch obviněného, je Nejvyšší soud povinen vyslovit další výroky, ve kterých
a) řeší nápravu zjištěných vad kasačním rozhodnutím, přičemž napadené rozhodnutí zruší, nebo jeho část, popř. též vadné řízení, které mu předcházelo, a poté se:
- buď omezí jen na toto zrušení, pokud je tím vada nepravena, nebo
- přikáže orgánu činnému v trestním řízení, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo
- sám ve věci rozhodne, pokud je možné toto rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, nebo
- odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních – pokud zrušil napadená rozsudek pouze ve výroku o náhradě škody,
b) pokud záleží porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, tak Nejvyšší soud je oprávněn
- přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby rozhodl o chybějícím výroku nebo neúplný výrok doplnil, nebo
- sám rozhodnout o chybějícím výroku nebo neúplný výrok doplnit.