Dovolací řízení v civilních věcech

Řízení o dovolání podle občanského soudního řádu

Dovolání je jedním z mimořádných opravných prostředků, je upraveno v § 236 - § 243g zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“), a k jeho projednání a rozhodnutí je funkčně příslušný Nejvyšší soud (§ 10a OSŘ).

Co lze dovoláním napadnout?

Dovolání lze podat pouze proti rozhodnutím soudů odvolacích, tj. krajských nebo vrchních (v Praze pak proti rozhodnutí Městského soudu), jestliže tyto soudy rozhodovaly o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tato rozhodnutí mají formu rozsudků či usnesení. Dovolání však může směřovat i proti některým usnesením odvolacího soudu, která byla vydána v průběhu odvolacího řízení (§ 238a OSŘ).

Dovoláním napadené rozhodnutí musí být v právní moci. Jedná se o taková rozhodnutí, proti nimž nelze uplatnit žádný z řádných opravných prostředků podle OSŘ (např. odvolání). V praxi je rozhodnutí soudu odvolacího pravomocné, byly-li stejnopisy rozhodnutí doručeny všem účastníkům řízení.

Kdo může dovolání podat?

Dovolání může podat účastník řízení (§ 240 OSŘ), tedy ten, kdo byl účastníkem řízení před odvolacím soudem, případně jeho právní nástupci.

K dovolání je oprávněn pouze ten účastník řízení, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma, která je odstranitelná tím, že Nejvyšší soud takové rozhodnutí zruší. Dovolání tak nemůže podat např. účastník, jemuž bylo rozsudkem odvolacího soudu zcela vyhověno.

Co musí být v dovolání uvedeno?

A) Dovolání předně musí obsahovat obecné náležitosti, které jsou vyžadovány od každého podání určeného civilnímu soudu. Tyto náležitosti jsou vyjmenovány v § 42 odst. 4 OSŘ.

B) Mimo tyto náležitosti musí obsahovat i další údaje (§ 241a odst. 2 OSŘ):

1. Označení rozhodnutí, proti kterému směřuje (např. takto: rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2013, č. j. 33 Co 165/2012 136).

2. V jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Dovolatel musí vymezit, proti kterému výroku (výrokům, příp. části výroku) rozhodnutí odvolacího soudu dovolání směřuje.

3. Vymezení důvodu dovolání. Dovolání lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 OSŘ), přičemž dovolatel musí konkrétně uvést, které právní posouzení provedené odvolacím soudem pokládá za nesprávné, a musí též vyložit, v čem (podle jeho názoru) tato nesprávnost spočívá. Nesprávnost právního posouzení věci se může týkat jak výkladu práva hmotného, tak i procesního, který odvolací soud v napadeném rozhodnutí zaujal a na němž je toto rozhodnutí založeno.

   Měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah dovolání je možno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 242 odst. 4 OSŘ).

   Při vymezení náležitostí dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil v řízení před soudem prvního stupně či soudem odvolacím (§ 241a odst. 4 OSŘ). To se týká zejména vymezení rozsahu dovolání a důvodu dovolání.

   Je-li dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (případně notářem), což je – s výjimkou případů uvedených v § 241 odst. 2 a 3 OSŘ – povinné, nemůže Nejvyšší soud přihlédnout k vymezení rozsahu dovolání a důvodu dovolání, které je obsaženo v jiném podání než právě v podání sepsaném a podepsaném tímto advokátem nebo notářem (§ 241a odst. 5 OSŘ). Nejvyšší soud tak například nebude přihlížet k vymezení zmíněných náležitostí dovolání, jež bude obsaženo v podání sepsaném samotným dovolatelem.

4. V čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, tj. proč se dovolatel domnívá, že by věcné posouzení jeho dovolání Nejvyšším soudem mělo být připuštěno, a to podle podmínek uvedených v § 237 OSŘ, případně s odkazem na to, že se jedná o usnesení vyjmenované v § 238a OSŘ (viz níže).

5. Čeho se dovolatel domáhá (např. aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil – viz § 243d a § 243e OSŘ). Dovolání, v němž nejsou vymezeny náležitosti uvedené výše pod čísly 1 až 5, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Jestliže dovolatel není v době podání dovolání zastoupen advokátem nebo notářem, a přitom takto zastoupen být musí, běží tato lhůta až od toho dne, do kterého si měl dovolatel dle výzvy soudu nejpozději zvolit svého právního zástupce nebo ode dne, kdy byl dovolateli na jeho žádost takový právní zástupce soudem ustanoven.  Pro dovolací řízení neplatí § 43 OSŘ, a proto dovolatel nebude k odstranění případných nedostatků týkajících se náležitostí dovolání vyzýván.

Kterému soudu se dovolání podává?

Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně.

Jaká je lhůta k podání dovolání?

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Lhůta začíná běžet den následující po dni, v němž bylo rozhodnutí účastníkovi doručeno. Končí dnem, který se číselně shoduje se dnem, kdy došlo k doručení.

(Například: rozhodnutí odvolacího soudu je doručeno dne 10. 10. Lhůta pro podání dovolání počíná běžet dne 11. 10. a skončí dne 10. 12. Jestliže by rozhodnutí bylo doručeno např. dne 30. 12., pak poslední den, kdy je možné podat dovolání, je 28. 2., popřípadě v přestupný rok 29. 2., protože v únoru 30. den není). Jestliže je poslední den lhůty sobota, neděle anebo státem uznaný svátek, posouvá se poslední den lhůty na nejbližší následující pracovní den.

Aby lhůta byla zachována, musí nejpozději v poslední den lhůty účastník dovolání podat u soudu nebo jej aspoň odevzdat k poštovní přepravě.

Vydal-li však odvolací soud opravné usnesení, běží tato lhůta znovu ode dne, kdy bylo opravné unesení doručeno účastníkovi (tedy podobně, jak uvedeno výše).

Zmeškání lhůty nelze prominout. Opožděně podané dovolání soud prvního stupně (nebo Nejvyšší soud) odmítne.

Zvláštnosti plynutí lhůty k podání dovolání upravuje § 240 odst. 3 OSŘ. Týká se případů, kdy odvolací soud nesprávně poučí účastníka řízení o lhůtě k podání dovolání anebo neobsahuje-li rozhodnutí odvolacího soudu poučení o dovolání, o dovolací lhůtě, o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné. V těchto případech lze podat dovolání do tří měsíců od doručení rozhodnutí. Poučí-li však soud účastníka nesprávně, že dovolání lze podat např. ve lhůtě čtyř měsíců od doručení rozhodnutí, bude dovolání podané v této lhůtě včasné.

Musí být dovolatel zastoupen?

Dovolatel musí být při podání dovolání zastoupen advokátem nebo v některých věcech notářem (tam, kde to právní předpisy notáři umožňují). To znamená, že dovolání musí být advokátem (notářem) sepsáno a podepsáno a advokátovi (notáři) musí účastník udělit zvláštní plnou moc pro zastupování v dovolacím řízení.

I pro účely dovolacího řízení může účastník požádat soud o ustanovení advokáta. O advokáta musí požádat pro dovolací řízení zvlášť; pokud byl účastníkovi ustanoven advokát před soudy nižších stupňů, na dovolací řízení se to nevztahuje. Účastník nemusí být zastoupen po celou dobu dovolacího řízení, stačí, že podmínka kvalifikovaného zastoupení byla splněna v době podání dovolání.

Dovolatel nemusí být v dovolacím řízení zastoupen, jestliže:

a) má sám právnické vzdělání získané vysokoškolským vzděláním na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice nebo na území bývalé České a Slovenské Federativní republiky nebo jejích právních předchůdců, případně je osobou s nostrifikovaným zahraničním vysokoškolským právnickým vzděláním (za právnické vzdělání se nepovažuje ukončené studium na fakultě veřejné bezpečnosti Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti). Toto vzdělání musí dovolatel prokázat (například úředně ověřenou kopií diplomu), viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1638/99.

Dovolatele nemůže v dovolacím řízení zastupovat jiná osoba, která sice právnické vzdělání má, ale není advokátem ani notářem (tzv. obecný zmocněnec).

b) se jedná o právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát, jestliže za ně jedná osoba uvedená v § 21, 21a nebo § 21b OSŘ, která má právnické vzdělání.

Není-li dovolatel právnicky vzdělaný a není-li při podání dovolání kvalifikovaně zastoupen, vyzve jej soud k tomu, aby si zvolil zástupce pro účely dovolacího řízení a aby v určené lhůtě předložil prostřednictvím tohoto zástupce jím sepsané a podepsané dovolání. Nevyhoví-li dovolatel této výzvě v soudem určené lhůtě, bude dovolací řízení zastaveno.

Soudní poplatky za dovolání.

Soudní poplatky za dovolací řízení, pokud dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, se v zásadě platí podle předmětu dovolacího řízení (viz položka 23 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích):

a) Je-li předmětem dovolacího řízení peněžitá částka do 100.000 Kč včetně, je soudní poplatek za dovolání 7.000 Kč.

b) Je-li předmětem dovolacího řízení nemovitost, je za každou soudní poplatek 14.000Kč (dle § 6a zákona č. 549/1991 se pro účely tohoto zákona za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví).

c) Je-li předmětem dovolacího řízení podnik nebo jeho organizační složka, je za každý podnik nebo složku soudní poplatek 28.000Kč.

d) V ostatních případech se platí 14.000 Kč bez ohledu na to, co je předmětem řízení (např. částka vyšší než 100.000 Kč, určení vlastnictví, prodej zástavy, vyloučení věci,  dědická věc, vypořádání společného jmění manželů, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, insolvenční řízení, incidenční spor, obnova řízení,  žaloba pro zmatečnost, žaloba proti rozhodnutí orgánu veřejné správy nebo opravný prostředek proti rozhodnutí orgánu veřejné správy).

Bylo-li dovoláním napadeným rozhodnutím rozhodnuto jen o základu předmětu řízení, činí soudní poplatek 4.000 Kč.

Další specifické případy jsou rozebrány ve shora odkazované položce sazebníku.

Soudní poplatek za dovolání se neplatí, jestliže tak stanoví zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Přípustnost dovolání

Aby Nejvyšší soud mohl dovolání věcně projednat a rozhodnout o něm, musí dovolání splňovat ještě podmínky přípustnosti, které jsou vymezeny v zákoně, konkrétně v § 237 – § 238a OSŘ. Dovolání je tedy přípustné pouze tehdy, jestliže to stanoví zákon (nikoliv tehdy, domnívá-li se tak účastník řízení či uvede-li to chybně odvolací soud v poučení). Přípustnost dovolání zkoumá jen Nejvyšší soud.

Občanský soudní řád vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání jednak pozitivně (v § 237 a § 238a OSŘ), jednak negativně (v § 238 OSŘ).

I. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení (§ 237 OSŘ).

Dovolání je možno podat proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání účastníka proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Takovým rozhodnutím odvolacího soudu může být nejčastěji:

a) Rozsudek či usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně.

b) Rozsudek či usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně.

c) Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl schválen smír.

Ve všech těchto případech bude dovolání přípustné jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, ať už jde o právní otázku z oblasti práva hmotného (např. výklad občanského zákoníku, zákoníku práce atd.) nebo práva procesního, a zároveň:

a) odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo

b) tato otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, nebo

c) je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

d) má být taková otázka, která již byla dříve dovolacím soudem vyřešena, posouzena jinak.

V § 238 OSŘ jsou zákonem výslovně upraveny případy, kdy dovolání není přípustné ani tehdy, splňuje-li dosud uvedené podmínky přípustnosti:

a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo,

b) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,

c) proti rozsudkům a usnesením, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,

e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4,

f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,

g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby.

h) proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, 

i) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, 

j) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, 

k) proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, 

l) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o zproštění od složení zálohy nebo odejmutí zproštění od složení zálohy podle exekučního řádu.

Většiny dovolatelů se bude týkat splnění podmínky uvedené pod písm. c). Zde je důležité si uvědomit, že každý nárok, o němž odvolací soud rozhodl, bude podle tohoto kritéria posuzován zvlášť.

(Např.: Odvolací soud rozhodne, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40.000 Kč jako plnění za opravu okapu a částku 15.000 Kč jako smluvní pokutu. Dovolání proti takovému rozsudku nebude přípustné, neboť ani jedna z částek, o nichž odvolací soud rozhodl, nepřevyšuje 50.000 Kč). Avšak jedná-li se o opětující se peněžité plnění (např. platba nájemného za pronajatý byt), je důležité, zda součet všech opětujících se plnění, která jsou předmětem řízení, převyšuje částku 50.000 Kč. To neplatí v případech, kdy se jedná o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou či na dobu delší než 5 let – zde je pak rozhodná jen výše plnění stanovená jako pětinásobek výše ročního plnění.

Vždy je třeba mít na paměti, že při posuzování tohoto kritéria se nepřihlíží k výši příslušenství pohledávky (úrokům z prodlení, poplatkům z prodlení), nejde-li o samostatný předmět řízení. 

II. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v průběhu odvolacího řízení (§ 238a OSŘ).

Dovolání je též možné podat proti rozhodnutím odvolacího soudu, v nichž odvolací soud nerozhodoval o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 238a OSŘ) Jedná se o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom:

a) Kdo je procesním nástupcem účastníka.

b) O vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a OSŘ).

c) O přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 OSŘ).

d) O záměně účastníka (§ 92 odst. 2 OSŘ).

Proti těmto usnesením odvolacího soudu je dovolání přípustné bez potřeby splnění dalších podmínek.

Avšak jestliže některé z právě uvedených usnesení vydal soud prvního stupně a odvolací soud rozhodl v odvolacím řízení o takovém rozhodnutí soudu prvního stupně, je proti takovému usnesení odvolacího soudu dovolání přípustné, jen jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 237 OSŘ. 

Z jakých důvodů lze dovolání podat?

Dovolání lze podat jen z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jinými slovy řečeno, důvod dovolání může spočívat v tom, že odvolací soud na daný případ použil nesprávný právní předpis, nebo že odvolací soud sice použil správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil nebo jej na daný případ nesprávně aplikoval.

Znovu je třeba upozornit na to, že důvod dovolání musí být v dovolání konkretizován a že takto může být vymezen (či jeho vymezení měněno) jen v průběhu lhůty k podání dovolání. Toto vymezení musí být učiněno v podání sepsaném a podepsaném advokátem (popřípadě notářem), který dovolatele v dovolacím řízení zastupuje (viz výše k náležitostem dovolání).

Řízení u dovolacího soudu

Poté, co soud prvního stupně zkontroluje, zda dovolání splňuje základní náležitosti, zašle jej společně s příslušným spisovým materiálem k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud pak znovu zkoumá, zda jsou splněny všechny náležitosti dovolání a dále, zda je dovolání přípustné.

Jestliže dovolání přípustné není, nebo jestliže dovolání nebylo doplněno o stanovené náležitosti, Nejvyšší soud jej usnesením odmítne.

Pro přijetí usnesení o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 237 OSŘ musí hlasovat všichni členové příslušného senátu.

Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud o tom zvláštní rozhodnutí nevydává a automaticky přikročí k meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Před rozhodnutím o dovolání, může Nejvyšší soud odložit vykonatelnost nebo právní moc napadeného rozhodnutí (§ 243 OSŘ). Odklad vykonatelnosti či právní moci znamená značný zásah do právní jistoty účastníků řízení, a proto k němu dochází jen ve zcela mimořádně odůvodněných případech. Odkladem vykonatelnosti se má zabránit neprodlenému výkonu rozhodnutí, a tím i újmě na právech dovolatele. Aby bylo možno vykonatelnost odložit, musí se jednat o takové rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož vůbec přichází vykonatelnost v úvahu (jedná se tak jedině o rozhodnutí, kterými byla účastníkovi – dovolateli – uložena nějaká povinnost). Odložit právní moc napadeného rozhodnutí odvolacího soudu může Nejvyšší soud tehdy, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právní moci právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.

Napadené rozhodnutí přezkoumá Nejvyšší soud jen v takovém rozsahu, v němž toto rozhodnutí napadl dovolatel.  Nejvyšší soud tedy zkoumá jen to, proti čemu účastník řízení ve svém dovolání brojí. Výjimky z tohoto pravidla stanoví § 242 odst. 2 OSŘ.

Nejvyšší soud rozhoduje o dovolání v civilním soudním řízení v naprosté většině případů bez jednání.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud rozhoduje o dovolání zpravidla v senátech, které jsou složeny ze tří soudců, z nichž jeden vystupuje jako předseda senátu.

Opisy rozhodnutí o dovolání jsou pak prostřednictvím soudu prvního stupně zaslány účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům.

Způsoby, jak Nejvyšší soud může v dovolacím řízení rozhodnout, jsou následující:

1. Dovolací řízení zastaví, zejména dospěje-li k závěru, že nejsou naplněny základní podmínky dovolacího řízení, či vezme-li dovolatel dovolání zpět. O zastavení dovolacího řízení může rozhodnout toliko předseda senátu nebo pověřený člen senátu.

2. Dovolání odmítne; učiní tak zejména tehdy, není-li dovolání přípustné, nebo je-li dovolání podáno opožděně, osobou, která k tomu nebyla oprávněna apod. V případech vyjmenovaných v § 243f odst. 2 OSŘ může o odmítnutí dovolání rozhodnout předseda senátu nebo pověřený člen senátu.

3. Dovolání zamítne; stává se tak tehdy, kdy je sice dovolání přípustné, ale Nejvyšší soud dospěje k závěru, že odvolací soud rozhodl správně, a dovolání tedy není důvodné.

4. Rozhodnutí odvolacího soudu změní; může tak učinit tehdy, je-li dovolání přípustné, a jestliže odvolací soud rozhodl nesprávně a zároveň se jeví, že podle dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout.

5. Rozhodnutí odvolacího soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení; děje se tak tehdy, je-li dovolání přípustné a dospěje-li Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo správné a přitom nejsou dány podmínky pro jeho změnu. Nejvyšší soud může v tomto případě zrušit zároveň i rozhodnutí soudu prvního stupně, a to tehdy, když důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí soudu odvolacího, platí i pro ně. V obou případech Nejvyšší soud nerozhoduje o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť o nich rozhodne soud (prvního stupně nebo odvolací) až v následném rozhodnutí o věci samé.

Jestliže Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví nebo dovolání odmítne, pak odůvodnění jeho rozhodnutí musí obsahovat jen stručné vymezení toho, proč bylo dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpělo vadami, jež bránily pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení v takových případech nemusí být Nejvyšším soudem odůvodňováno vůbec (§ 243f odst. 3 OSŘ).

Průběh dovolacího řízení lze průběžně sledovat v aplikaci INFOSOUD, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu nebo na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti.

Dotčené předpisy: 

• zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

• zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

• zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů

• zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)

• zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) 

• zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích

Právní předpisy naleznete například na webových stránkách www.zakonyprolidi.cz.