Vážené čtenářky, Vážení čtenáři,

s počátkem jara Vám přinášíme nové číslo Bulletinu oddělení analytiky a srovnávacího práva, ve kterém opět naleznete anotace vybraných nových rozhodnutí štrasburského soudu, Soudního dvora Evropské unie i některých vrcholných evropských soudů, stejně jako stručný přehled obsahu aktuálního vydání Výběru rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro justiční praxi a rozhodnutí tohoto soudu proti České republice dostupná na webovém portálu Mezi–soudy.

V oblasti Evropského soudu pro lidská práva doporučujeme k Vaší pozornosti mimo jiné rozsudek velkého senátu ve věci Danileţ proti Rumunsku. Zde Soud formuloval soubor kritérií pro posuzování projevů soudců a státních zástupců na sociálních sítích a na podkladě těchto kritérií dospěl k závěru, že k porušení stěžovatelova práva na svobodu projevu došlo. Dvěma stížnostmi proti Německu, ve kterých stěžovatelé namítali, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces, když Spolkový soudní dvůr nepředložil Soudnímu dvoru Evropské unie žádost o rozhodnutí o předběžné otázce a zároveň neuvedl důvody, proč tak neučinil, se Soud zabýval ve věcech Gondert proti Německu a De Simone proti Německu. Soud rozhodl, že k porušení Úmluvy došlo jen v prvním případě, kdy stěžovatel výslovně žádal o položení konkrétních otázek SDEU a také to důkladně zdůvodnil.

Soudní dvůr Evropské unie nás zaujal např. tím, že se zabýval mezinárodní a místní soudní příslušností pro žalobu k ochraně kolektivních zájmů v případě protisoutěžního jednání provozovatele online platformy, a to v rozsudku velkého senátu ve věci Stichting Right to Consumer Justice a Stichting App Store Claims, kde posuzoval kritérium „místa, kde se projevila škoda“. Ve věci Verein für Konsumenteninformation se pro změnu zaměřil na otázku, zda letecký dopravce musí v případě zrušení letu uhradit cestujícím rovněž částku odpovídající provizi, kterou při nákupu letenky zaplatili zprostředkovateli, a to i tehdy, pokud dopravce neznal přesnou výši této provize. V této otázce přitom dospěl ke kladnému závěru.

Z rozhodnutí vnitrostátních soudů Vaší pozornosti nabízíme například rozsudek francouzského Kasačního soudu, který se zaměřil na problematiku započítávání dovolené do přesčasů v návaznosti na evropské právo. Tento soud odmítl aplikovat vnitrostátní úpravu, která podmiňovala vznik nároku na placení přesčasů pouze „skutečně odpracovanou dobou“. Rakouský Nejvyšší soudní dvůr se zabýval odpovědností za újmu způsobenou psem, když řešil dovolání žalované, jejíž neuvázaný pes způsobil žalobkyni zranění. Nejvyšší soudní dvůr v této věci vyzdvihl, že neuvázaný pes při venčení musí poslouchat povely osoby, která jej venčí, a ta jej musí mít neustále pod dohledem, aby mohla jeho chování ovlivnit.

Příjemné čtení Vám přeje

redakce Bulletinu