Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

vychází letní číslo Bulletinu, které má opět za cíl přiblížit Vám zajímavou rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie a vrcholných vnitrostátních soudů.

Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva stojí za pozornost například rozsudek velkého senátu ve věci Ships Waste Oil Collector B.V. a ostatní proti Nizozemsku, kde Soud poprvé formuloval konkrétní požadavky, které musí vnitrostátní právní úprava naplňovat, aby bylo možné považovat předávání údajů z odposlechů mezi vnitrostátními orgány za slučitelné s Úmluvou. V rozsudku ve věci R. F. a ostatní proti Německu pak posuzoval prostor pro uvážení státu v oblasti citlivé společenské otázky asistované reprodukce, konkrétně situaci, kdy stát odmítl uznat dárkyni vajíčka za biologickou matku dítěte, které porodila její partnerka. I s ohledem na to, že stěžovatelka mohla dítě bez problémů osvojit a nebyla omezena v každodenním výkonu rodičovské péče, Soud porušení Úmluvy neshledal.

Rovněž Soudní dvůr Evropské unie vydal v nedávné době řadu zajímavých rozhodnutí. Mezi ně patří rozsudek ve věci Anikovi, kde upřesnil, za jakých podmínek může soud členského státu upustit od aplikace unijního nařízení v případě kolize s jurisdikčními pravidly dvoustranné mezinárodní smlouvy o právní pomoci. Ve věci Procureur de la République se mimo jiné zabýval problematikou vztahu evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o vydání do třetího státu.

Z rozhodnutí vnitrostátních soudů nás zaujal například rozsudek německého Spolkového soudního dvora, ve kterém se zabýval otázkou, zda některé modely sandálů známé značky požívají v Německu ochrany podle autorského práva jako díla užitého umění, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Rakouský Nejvyšší soudní dvůr pak dovodil odpovědnost obce za znásilnění její zaměstnankyně starostou, ke kterým došlo v prostorách obecního úřadu, přičemž podle něj vykazovala dostatečnou vnitřní a vnější souvislost s úkoly spojenými s výkonem veřejné moci.