Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

s podzimem přichází i nové číslo Bulletinu oddělení analytiky a srovnávacího práva, v němž Vám tradičně přinášíme výběr zajímavých rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie i vybraných evropských vrcholných soudů. Nechybí ani přehled nedávných rozhodnutí štrasburského soudu proti České republice a informace o novém vydání Výběru rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pro justiční praxi. Věříme, že Vám i toto číslo nabídne užitečnou orientaci v aktuálním vývoji evropské judikatury.

Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva si pozornost zaslouží zejména rozsudek ve věci Jesus Pinhal proti Portugalsku, v němž Soud posuzoval souběžné vedení trestního a správních řízení. Dospěl přitom k závěru, že vzájemně propojená a koordinovaná řízení mohou tvořit jednotný systém postihu slučitelný s požadavky čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě a revidoval dosavadní test posuzování zásady ne bis in idem. Zaujme rovněž rozsudek ve věci Sylvie Vallée proti Francii, týkající se ochrany majetkových práv manžela osoby odsouzené za trestnou činnost. Soud zde neshledal porušení práva na pokojné užívání majetku, když konfiskace nemovitostí náležejících do společného jmění manželů podle jeho názoru zachovala spravedlivou rovnováhu mezi veřejným zájmem a ochranou práv stěžovatelky.

Judikatura Soudního dvora Evropské unie je v aktuálním čísle zastoupena například rozsudkem ve věci Aucrinde, v němž Soudní dvůr upřesnil meze důvodů, pro které lze odmítnout žádost o přeshraniční dokazování podle nařízení o dokazování. Dospěl k závěru, že nelze odmítnout provedení důkazu pouze z důvodu existence vnitrostátního pravidla bránícího exhumaci za účelem určení příbuzenského vztahu. Pozornost si zaslouží také dvojice rozsudků velkého senátu ve věcech BX a João Filipe Ferreira da Silva e Brito a další, v nichž se Soudní dvůr zabýval podmínkami odpovědnosti členských států za škodu způsobenou jednotlivcům rozhodnutími soudů poslední instance. Upřesnil, že porušení povinnosti předložit předběžnou otázku samo o sobě ke vzniku odpovědnosti nepostačuje, není-li současně porušena hmotněprávní norma, jejímž primárním účelem je přiznat práva jednotlivcům.

Z rozhodovací praxe vnitrostátních soudů jsme vybrali mimo jiné rozhodnutí francouzského Kasačního soudu, který se zabýval uznáváním rodičovství dítěte narozeného prostřednictvím náhradního mateřství v zahraničí a hledáním rovnováhy mezi zákazem náhradního mateřství a právem dítěte na respektování soukromého života. Za pozornost stojí rovněž usnesení rakouského Nejvyššího soudního dvora, podle něhož elektronické doručení na e-mailovou adresu, k níž adresát již objektivně nemá přístup, nemůže být účinné, a to ani tehdy, pokud adresát porušil svou povinnost změnu adresy oznámit.

Příjemné čtení Vám přeje

redakce Bulletinu