Nejvyšší soud: Dědici zemřelého domnělého otce nejsou účastníky řízení o určení otcovství
Nejvyšší soud (NS) rozhodl, že dědici po zemřelém domnělém otci nejsou účastníky řízení o určení jeho otcovství, a to ani tehdy, pokud výsledek tohoto řízení může mít dopad na jejich majetková práva v dědickém řízení.
NS vyložil, že okruh účastníků řízení o určení otcovství je výslovně a taxativně vymezen v § 420 zákona o zvláštních řízeních soudních. Tato zvláštní úprava má povahu lex specialis a má přednost před obecnou definicí účastenství obsaženou v § 6 téhož zákona. Účastníky řízení jsou dítě, žena, která dítě porodila, a domnělý otec, případně jeho soudem ustanovený opatrovník, pokud domnělý otec zemřel. Dědici zemřelého muže mezi účastníky tohoto řízení nepatří a jejich účastenství nelze založit ani kombinací obecné a zvláštní úpravy účastenství, ani odkazem na právo na spravedlivý proces.
NS současně zdůraznil, že zájmy zemřelého domnělého otce jsou v řízení o určení otcovství hájeny prostřednictvím soudem jmenovaného opatrovníka. Dědici mají možnost uplatnit svá procesní práva v řízení o jmenování tohoto opatrovníka, jehož prostřednictvím je zajištěna ochrana práv zemřelého i nepřímá ochrana oprávněných zájmů dědiců. Skutečnost, že dědici nejsou účastníky samotného řízení o určení otcovství, proto podle NS nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces ani mezeru v zákonné úpravě.
Rozhodnutí NS přináší judikaturní jistotu k dosud neřešené otázce, zda mohou dědici vstupovat do řízení o určení otcovství zemřelého muže. NS jasně vymezil hranici mezi řízením o určení otcovství (s taxativním okruhem účastníků), a dědickými dopady tohoto rozhodnutí, které se řeší v navazujících řízeních.
Usnesení sp. zn.: 24 Cdo 1502/2025 je v pseudonymizované podobně zveřejněno na webových stránkách Nejvyššího soudu zde.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí