Vydání do ciziny; tlumočník, § 95 odst. 1 z. m. j. s., § 28 odst. 2 tr. ř.

Návrh státního zástupce učiněný podle § 95 odst. 1 z. m. j. s. zpravidla není třeba písemně přeložit osobě, jež má být podle návrhu vydána do ciziny, do jejího mateřského jazyka nebo do jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. 

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, § 240 odst. 1 tr. zákoníku

Pachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku může být i ten, kdo ukryl větší množství nekolkovaných cigaret v domě, v němž přebývá, i když není jeho vlastníkem ani vlastníkem těchto cigaret. V takovém případě lze učinit závěr, že pachatel skladuje uvedené cigarety a že je plátcem spotřební daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) a § 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, přičemž nesplnil povinnost zaplatit tuto daň použitím tabákové nálepky podle § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních a vyhlášky o tabákových nálepkách (nyní vyhlášky č. 82/2019 Sb.). 

Účinná lítost, § 33 tr. zákoníku

Z hlediska zániku trestní odpovědnosti pachatele v důsledku účinné lítosti podle § 33 tr. zákoníku nemusí ani samotná skutečnost, že byl odhalen jím spáchaný trestný čin, automaticky vylučovat dobrovolnost jednání pachatele, jímž zamezil nebo napravil škodlivý následek ve smyslu § 33 písm. a) tr. zákoníku. Podstatné je jeho subjektivní vnímání toho, jestli mu v daném okamžiku bezprostředně hrozí trestní stíhání či nikoli. 

Evropský zatýkací rozkaz, § 209 odst. 1, 3 z. m. j. s.

Lhůta 60 dnů uvedená v § 209 odst. 1 z. m. j. s. je pořádková, nikoliv prekluzivní. S jejím nedodržením není spojen zánik povinnosti vykonávajícího státu rozhodnout o požadavku obsaženém v evropském zatýkacím rozkaze a není ani důvodem pro propuštění zadržené osoby z předběžné vazby na svobodu. Pokud soud nedodrží tuto lhůtu, je povinen podle § 209 odst. 3 z. m. j. s. informovat o této skutečnosti a o důvodech, pro které lhůta nebyla dodržena, příslušný orgán vyžadujícího státu a Eurojust. 

Dokazování; výpověď svědka; čtení protokolu, § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Pro závěr, že jde o nezvěstnou osobu ve smyslu § 211 odst. 2 písm. a) tr. ř., není nutné, aby bylo vydáno rozhodnutí podle § 66 o. z., podle něhož může soud za nezvěstného prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Postačí, že orgány činné v trestním řízení po takové osobě bezvýsledně pátraly nebo se bezvýsledně pokusily o provedení jejího výslechu, a zároveň bylo zjištěno, že opustila své bydliště, nepodala o sobě zprávu a není známo, kde se zdržuje. 

Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií; zneužití dítěte k výrobě pornografie; souběh jednočinný, § 192 odst. 3 tr. zákoníku, § 193 odst. 1 tr. zákoníku

Jednočinný souběh přečinů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 alinea první tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku není vyloučen. 

Ne bis in idem, pojistný podvod, přestupek, § 210 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), § 11 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Není porušením zásady ne bis in idem, a není tedy dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., pokud je pachatel, který v úmyslu vylákat plnění z pojištění úmyslně vyvolal pojistnou událost (dopravní nehodu), uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, ačkoliv byl v souvislosti s touto dopravní nehodou již předtím příslušným správním orgánem postižen za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spočívající v porušení § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona tím, že se řádně nevěnoval řízení motorového vozidla. 

Nutná obhajoba, vazební zasedání, výpověď obviněného, § 73f odst. 2 tr. ř. . (zákon č. 141/1961 Sb.), § 207 odst. 2 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 36 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.)

I. Podle § 207 odst. 2 tr. ř. lze v hlavním líčení přečíst protokol o výpovědi obviněného učiněné po náležitém poučení ve vazebním zasedání (§ 33 odst. 1, 2 a 5 tr. ř.), jemuž nebyl přítomen obhájce obviněného, neboť jeho účast ve vazebním zasedání není nutná (§ 73f odst. 2 tr. ř.). II. Počátek nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. se odvíjí od vzniku důvodně založeného podezření, že v projednávaném činu lze spatřovat trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. O tom je třeba obviněného v průběhu trestního stíhání neprodleně vyrozumět (např. ve smyslu § 160 odst. 6 tr. ř., § 190 odst. 2 tr. ř., případně § 225 odst. 2 tr. ř.) a zároveň jej vyzvat ke zvolení obhájce. Důvod takové změny musí vyplynout z výsledků provedeného dokazování, nemůže jím být jen přesvědčení obviněného, že na základě jeho výpovědi mělo dojít k jinému právnímu posouzení skutku, a tedy i ke vzniku důvodu nutné obhajoby. 

Adhezní řízení, zanedbání povinné výživy, § 43 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 44 odst. 3 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 228 odst. 1 tr. ř. (zákon č. 141/1961 Sb.), § 196 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Rozhodnout o nároku na náhradu dlužného výživného jako majetkové škody, jež byla poškozenému způsobena, ve smyslu § 43 odst. 1 věty poslední tr. ř. lze podle § 228 odst. 1 tr. ř. (popř. i podle § 229 odst. 1, 2 tr. ř.) pouze za předpokladu, že o nároku na výživné dosud nebylo rozhodnuto v občanskoprávním řízení. Bylo-li však o vyživovací povinnosti obviněného pro relevantní období páchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku již rozhodnuto, třeba i nepravomocně, v občanskoprávním řízení, představuje takové rozhodnutí překážku podání návrhu poškozeného na rozhodnutí o povinnosti obviněného k náhradě škody podle § 44 odst. 3 tr. ř. 

Navazování nedovolených kontaktů s dítětem, § 193b tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.)

Přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku je předčasně dokonaným deliktem. Proto je trestně postižitelný již samotný návrh na setkání, který pachatel učinil dítěti mladšímu patnácti let za účelem dopustit se na něm některého ze sexuálně motivovaných trestných činů, jejichž výčet v tomto ustanovení je demonstrativní. Návrh na takové setkání může být učiněn jakýmkoliv způsobem, např. prostřednictvím informačních nebo komunikačních technologií, v listinné podobě či ústně. Provedeným dokazováním je třeba objasnit, který z trestných činů, na něž je v této skutkové podstatě odkazováno, pachatel v době učinění návrhu na setkání zamýšlel spáchat.