Nejvyšší soud odmítl dovolání v kauze zneužívání neveřejných informací z trestních řízení
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání pěti obviněných v rozsáhlé trestní věci neoprávněného získávání a předávání neveřejných informací obsažených v evidencích policie, celní správy a státního zastupitelství. Zabýval se přitom zejména procesní použitelností zvukových a obrazových záznamů pořízených při sledování interiéru osobního automobilu a rozlišením mezi takovým sledováním a faktickou prohlídkou vozidla.
Podle pravomocných závěrů soudů soukromý detektiv inicioval a koordinoval získávání neveřejných informací od příslušníka Celní správy, vedoucího policejního útvaru a státní zástupkyně. Údaje se týkaly například připravovaných policejních zásahů, plánovaných prohlídek, prověřovaných osob nebo obsahu trestních spisů. Získané informace byly dále poskytovány klientům v rámci soukromé detektivní činnosti. Součástí případu bylo rovněž vytvoření nepravdivého policejního dokumentu, neoprávněné fotografování písemností v uzamčené kanceláři a následné využití takto získaných materiálů.
Zásadní část dovolání směřovala proti použití zvukových a obrazových záznamů pořízených uvnitř automobilu soukromého detektiva. Sledování interiéru vozidla bylo v letech 2014 až 2016 povoleno státní zástupkyní, nikoli soudcem. NS uzavřel, že osobní automobil nebyl obydlím ve smyslu zákonné definice obsažené v trestním řádu a že postup orgánů činných v trestním řízení odpovídal tehdejšímu znění zákona i stavu rozhodovací praxe.
NS se současně ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, které rozlišily mezi sledováním vozidla a jeho faktickou prohlídkou. Zatímco obrazové a zvukové záznamy pořízené při sledování byly procesně použitelné, důkazy získané fyzickým prohledáváním interiéru automobilu byly z dokazování vyloučeny. Policejní orgán totiž tímto postupem překročil rozsah oprávnění ke sledování a obešel pravidla stanovená pro prohlídku jiných prostor.
Rozhodnutí se věnuje také ochraně dokumentů uchovávaných v soukromí. Ta se podle NS neodvíjí od jejich majetkové hodnoty ani od toho, zda obsahují objektivně významné tajemství. Rozhodující je, že byly uchovávány v soukromí a pachatel jejich obsah zpřístupnil dalším osobám nebo jej jinak využil. Samotné seznámení se s obsahem dokumentů by k trestní odpovědnosti podle příslušného ustanovení nepostačovalo. V posuzované věci však byly informace zpřístupněny dalším osobám a také jinak využity. NS rovněž uvedl, že povinnost mlčenlivosti státního zástupce se vztahuje na věci, o nichž se státní zástupce dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, nikoli pouze při vlastní rozhodovací činnosti.
NS současně připomněl, že v současné praxi lze považovat za vhodné opatřit pro sledování interiéru vozidla povolení soudce, neboť tím je dotčeným osobám poskytnut vyšší standard ochrany soukromí. To však neznamená, že absence soudního povolení musela podle tehdejší právní úpravy a rozhodovací praxe automaticky vést k nepoužitelnosti získaných záznamů.
Sp. zn. 7 Tdo 346/2026.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) zamítl stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal v neprospěch dvou mužů pravomocně odsouzených za zločin týrání zvířat.
Nejvyšší soud (NS) se zabýval otázkou, zda nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient. Dospěl k závěru, že poskytovatel zdravotní péče neodpovídá automaticky za násilný exces třetí osoby, pokud neměl konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a nemohl mu reálně zabránit.
Nejvyšší soud (NS) se zabýval sporem o náhradu újmy na zdraví po amputaci dolní končetiny pacienta, který utrpěl závažné zranění při výbuchu.