Případ feny udeřené rýčem a zahrabané zaživa: Nejvyšší soud neměl zákonný důvod zasáhnout do uložených trestů
Nejvyšší soud (NS) zamítl stížnost pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal v neprospěch dvou mužů pravomocně odsouzených za zločin týrání zvířat.
Odsouzení převzali starší nemocnou fenu, kterou měli za převzatou finanční částku dopravit k veterinárnímu lékaři k odbornému uspání. Namísto toho se rozhodli usmrtit ji sami. V lesním prostoru ji udeřili rýčem do hlavy. Aniž ověřili, zda uhynula, zahrabali ji a místo opustili. Fena byla po několika dnech nalezena živá ve vážném stavu a kvůli rozsahu zranění musela být veterinárně uspána.
Oběma mužům byly uloženy tresty odnětí svobody v délce 30 měsíců, podmíněně odložené na zkušební dobu 48 měsíců za současného vyslovení dohledu. Ministr spravedlnosti namítal, že takové tresty jsou vzhledem k mimořádné surovosti činu zjevně nepřiměřeně mírné.
NS nezpochybnil závažnost skutku ani utrpení zvířete. Posuzoval však výhradně to, zda uložené tresty představují natolik očividné a extrémní vybočení ze zákonných mezí, aby odůvodňovaly zásah na základě mimořádného opravného prostředku. Samotná skutečnost, že by bylo možné uložit přísnější nebo nepodmíněné tresty odnětí svobody, k takovému zásahu nepostačuje.
NS zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí nelze vykládat jako omlouvání nebo bagatelizaci jednání odsouzených. Zvolený způsob zacházení se zvířetem byl bezcitný, surový a způsobil mu mimořádné utrpení. Právní kvalifikace skutku jako závažného zločinu i pravomocné odsouzení obou pachatelů zůstávají plně zachovány.
Tresty byly uloženy v rámci zákonné sazby od dvou do šesti let odnětí svobody a jejich délka umožňovala podmíněný odklad výkonu. Soudy nižších stupňů přihlédly k mimořádně surovému způsobu činu, ale také k osobním poměrům odsouzených, jejich dosavadnímu životu, doznání, prohlášení viny, spolupráci v trestním řízení a projevené lítosti.
NS proto uzavřel, že soudy nižších stupňů nepřekročily zákonné meze v rámci svých úvah při rozhodováni. Napadené rozhodnutí v zákonném přezkumu obstálo a stížnost pro porušení zákona byla jako nedůvodná zamítnuta. Její zamítnutí neznamená zlehčení činu, ale důsledné respektování zákonných podmínek, za nichž může NS zasáhnout do pravomocného rozhodnutí.
Usnesení sp zn. 4 Tz 17/2026 je trvale umístěno v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz zde.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) se zabýval otázkou, zda nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient. Dospěl k závěru, že poskytovatel zdravotní péče neodpovídá automaticky za násilný exces třetí osoby, pokud neměl konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a nemohl mu reálně zabránit.
Nejvyšší soud (NS) se zabýval sporem o náhradu újmy na zdraví po amputaci dolní končetiny pacienta, který utrpěl závažné zranění při výbuchu.
Nejvyšší soud (NS) vyjasnil důležitou procesní otázku v řízeních o prodloužení doby omezení svéprávnosti. Je-li takové řízení zahájeno ještě před uplynutím doby, na kterou byla svéprávnost omezena, trvají právní účinky původního omezení až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. Není-li v této době o prodloužení doby omezení svéprávnosti pravomocně rozhodnuto, právní účinky původního omezení ze zákona zanikají a posuzovaný člověk se opět stává plně svéprávným.