Právní věty rozhodnutí schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 9. září 2026

Okamžité zrušení pracovního poměru, Lhůta prekluzivní [Lhůty], Výklad právních předpisů (výklad právních norem), § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31. 05. 2025, § 58 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2025, § 58 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2023

Je-li v průběhu lhůty 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru se zaměstnancem (§ 58 odst. 1 zák. práce ve znění účinném do 31. 5. 2025), jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, může s ním zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se dověděl o výsledku tohoto šetření. Skutečnost, zda šetření jiného orgánu začalo před tím, než se zaměstnavatel dověděl o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru, nebo až poté, co se o tomto důvodu dověděl (nezačalo-li šetření jiného orgánu až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 58 odst. 1 zák. práce), není významná.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 01. 2026, sp. zn. 21 Cdo 946/2025)

Smlouva o dílo, § 2613 o. z.

Při stanovení výše ceny podle § 2613 o. z. po jejím snížení o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil, se nepostupuje stejně jako při výpočtu slevy z ceny vadného díla. Cena se snižuje o náklady, které by v případě řádného provádění díla zhotovitel musel vynaložit, ale při neprovedení díla je vynaložit nemusel. 

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 09. 12. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2153/2024)

Smluvní pokuta, Náhrada škody, Moderační právo soudu, § 28 odst. 3 písm. e) předpisu č. 372/2011 Sb., § 45 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb., § 47 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb., čl. 10 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb., čl. 31 předpisu č. 2/1993 Sb., čl. 32 odst. 4 předpisu č. 2/1993 Sb., § 81 o. z., § 82 odst. 1 o. z., § 858 o. z., § 875 odst. 1 o. z., § 2910 o. z., § 2951 odst. 2 o. z., § 2956 o. z., § 2636 o. z.

I. Není-li jiné smluvní úpravy, pak ujednání o limitaci náhrady škody zavazuje smluvní strany i po odstoupení od smlouvy.

II. Právní úprava, dle níž se nepřihlíží k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti (§ 2898 o. z.), má absolutně kogentní povahu; následkem nepřípustné smluvní limitace nebo vyloučení náhrady budoucí újmy je zdánlivost takového ujednání. 

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. 28 Cdo 1551/2025)

Neúčinnost právního jednání, Pohledávka, Dlužník, Věřitel, § 589 o. z., § 591 o. z., § 595 odst. 1 o. z., § 596 o. z., § 597 odst. 1 o. z., § 598 o. z., § 1877 o. z

I. Zkrátí-li dlužník neúčinným právním jednáním více věřitelů, platí pro pořadí, v jakém mají tito věřitelé vůči odpůrci právo domáhat se uspokojení své pohledávky z toho, co neúčinným jednáním z dlužníkova majetku ušlo, případně náhrady za tento majetek, zásada priority. Přitom není rozhodné, zda některý z věřitelů v době uplatnění předstihu již disponuje vykonatelnou pohledávkou. 

II.  Má-li se odpůrce ubránit odpůrčí žalobě námitkou, že již plnil předstihnuvšímu věřiteli ve výši, která podle § 598 o. z. vylučuje uspokojení ostatních zkrácených věřitelů, je na něm, aby tvrdil a prokázal nejen to, že věřiteli, kterému plnil, svědčilo odpůrčí právo, ale i to, že tento věřitel vykonal předstih. 

III. Ke zproštění povinnosti odpůrce vůči (dalšímu) konkurujícímu věřiteli dlužníka nestačí prokázat, že odpůrce přivodil zánik závazku dlužníka vůči předstihnuvšímu věřiteli jakýmkoliv způsobem. Byl-li závazek nahrazen platební směnkou (která nebyla splacena), nelze se jen z tohoto důvodu dovolávat vůči konkurujícímu věřiteli účinků vyplývajících z § 598 o. z.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 01. 2026, sp. zn. 29 Cdo 334/2023)

Insolvenční řízení, Lhůta promlčecí [ Lhůty ], Pohledávka přednostní, § 169 odst. 1 písm. a) IZ, § 173 odst. 4 IZ, § 203 IZ, § 203a IZ

Podáním přihlášky pohledávky se promlčecí lhůta staví podle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona jen v případě, že se příslušná pohledávka měla skutečně uplatnit přihláškou pohledávky. Jde-li o pohledávku za majetkovou podstatou nebo pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, která se uplatňuje podle § 203 odst. 1 insolvenčního zákona, promlčecí lhůta se staví až podáním žaloby podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda věřitel již dříve podal přihlášku takové pohledávky nebo zahájil incidenční spor o pořadí pohledávky ve smyslu § 203a insolvenčního zákona.       

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2025, sp. zn. 29 Cdo 1637/2025)

Příslušnost soudu věcná, Incidenční spory (žaloba odpůrčí), Změna návrhu na zahájení řízení, § 2 písm. b), d) IZ, § 7 IZ, § 7a písm. b) IZ, § 7b odst. 4 IZ, , § 159 odst. 1 IZ, § 239 odst. 4 IZ, § 9 odst. 1 o. s. ř., § 11 odst. 1 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř., § 95 o. s. ř., § 104a odst. 2 o. s. ř., § 104a odst. 7 o. s. ř., § 206 odst. 1, 2 o. s. ř., § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 221 odst. 1 o. s. ř.

Požadavek na zaplacení (vrácení) bezdůvodného obohacení z neplatných právních jednání není (nestává se) incidenčním sporem ve smyslu § 159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona jen proto, že žalobce se spolu s ním domáhá určení neplatnosti právních jednání, z nichž vzešlo bezdůvodné obohacení žalovaného (obohaceného).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2025, sen. zn. 29 ICdo 149/2025)

Telekomunikace, § 97 odst. 3 předpisu č. 127/2005 Sb., čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58/ES

Tuzemská právní úprava uchovávání provozních a lokalizačních údajů obsažená v § 97 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je rozporná s požadavky práva Evropské unie, jelikož nepřípustně směřuje k preventivnímu uchovávání údajů uživatelů služeb elektronických komunikací prakticky vždy, a to v takovém rozsahu údajů, ze kterého je možné vyvodit konkrétní závěry o soukromém životě osob. 

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2556/2025)

Společné jmění manželů, § 742 odst. 1 písm. b) o. z., § 742 odst. 2 o. z.

Započtení zvýšené nebo snížené hodnoty toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnoty toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek (tzv. valorizace), nelze při vypořádání společného jmění podmiňovat tím, že se na něm manželé výslovně dohodnou.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 01. 2026, sp. zn. 31 Cdo 2821/2025)