Právní věty rozhodnutí schválené na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu 24. 6. 2026

Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, Přijetí úplatku, Jednočinný souběh, § 256, § 331 tr. zákoníku

Jednočinný souběh trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku a přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku není vyloučen.

(Usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 15 Tdo 1111/2024) 

Nutná obhajoba, Podání, § 36 odst. 2, § 59 odst. 3 tr. ř.

Pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit ve smyslu § 36 odst. 2 tr. ř. nezakládá sama o sobě skutečnost, že obviněný učinil podání nesplňující zákonné náležitosti, například podání, z něhož není zřejmé, co sleduje, ani skutečnost, že nereagoval na výzvu k odstranění jeho vad podle § 59 odst. 3 tr. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. 4 Tdo 648/2025) 

Právnická osoba, Trestní odpovědnost, Trestní stíhání, § 10 odst. 1 t. o. p. o.

Přechod trestní odpovědnosti na právního nástupce obviněné právnické osoby podle § 10 odst. 1 t. o. p. o. je možný i v případech singulární sukcese na jednoho nebo více právních nástupců. Je však třeba zkoumat všechny konkrétní okolnosti právního nástupnictví, zejména objem a charakter převáděných práv a povinností, jejich význam pro právního předchůdce a subjektivní hledisko právního předchůdce v tom smyslu, zda jeho záměrem byla snaha vyhnout se potenciální trestní sankci za spáchaný trestný čin.

Trestní stíhání právního nástupce právnické osoby je možné vést také tehdy, pokud se trestní stíhání právního předchůdce nachází již v odvolacím řízení a odvolací soud se dozví o právním nástupnictví až v tomto stadiu trestního řízení. V takové situaci není třeba zahajovat trestní stíhání právního nástupce, je však nutné mu doručit obžalobu, rozhodnutí soudu prvního stupně, případně též odvolání podané právním předchůdcem, umožnit mu prostudování trestního spisu v reálném čase, tedy poskytnout mu dostatečný a přiměřený prostor k uplatnění obhajovacích práv a umožnit mu tak plnohodnotnou účast u veřejného zasedání včetně návrhů na zopakování či provedení důkazů.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 5 Tdo 1125/2023)

Dohoda o vině a trestu, § 314r odst. 2 tr. ř. 

Dohoda o vině a trestu je nesprávná z hlediska druhu navrženého trestu ve smyslu § 314r odst. 2 tr. ř. i tehdy, jestliže je sjednán trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku týkající se věci ve společném jmění manželů (rozhodnutí publikované pod č. 11/2016-II. Sb. rozh. tr.). Soud v takovém případě dohodu o vině a trestu neschválí a buď věc vrátí podle § 314r odst. 2 tr. ř. do přípravného řízení, nebo podle § 314r odst. 3 tr. ř. oznámí své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří mohou navrhnout nové znění dohody, a případně odročí veřejné zasedání. 

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 5 Tz 29/2025) 

Trestní příkaz, § 314e odst. 1 tr. ř.

Základním předpokladem vydání trestního příkazu samosoudcem je zjištění, že důkazy opatřenými v přípravném řízení byl spolehlivě prokázán skutkový stav odůvodňující zvolenou právní kvalifikaci skutku.

Samosoudce proto nemůže vydat trestní příkaz a uznat obviněného vinným trestným činem spáchaným z nedbalosti [např. přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 217 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku], byla-li na něj podána obžaloba pro úmyslný trestný čin [např. pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku], aniž by s ohledem na obsah trestního spisu upravil popis skutku obsažený v obžalobě, z něhož jednoznačně vyplývá úmyslná forma zavinění. 

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2025, sp. zn. 8 Tz 25/2025)

Řízení proti uprchlému, § 302 a násl. tr. ř. 

Podmínky pro konání řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř. v řízení před soudem jsou splněny, pokud obviněný po odhalení své trestné činnosti byl srozuměn s tím, že proti jeho osobě může být zahájeno trestní stíhání, a proto odcestoval z České republiky do svého domovského státu s úmyslem vyhnout se danému trestnímu stíhání, přičemž místo svého pobytu zastřel, takže se stal nedostupným i pro příslušné cizozemské orgány a rovněž pro využití mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 11 Tdo 305/2025)

Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, § 208 odst. 2 tr. zákoníku

Za dům ve smyslu § 208 odst. 2 tr. zákoníku lze považovat i mobilní dům (tzv. mobilheim), který oprávněná osoba užívá bez ohledu na kolaudační rozhodnutí.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 11 Tdo 488/2024)

Maření spravedlnosti, § 347a odst. 2 tr. zákoníku

I. Pro naplnění znaků trestného činu maření spravedlnosti podle § 347a odst. 2 tr. zákoníku formou úplatného návodu vůči svědkovi za účelem spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku je třeba, aby takové jednání směřovalo k výpovědi svědka o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, k čemuž se musí vztahovat též úmyslné zavinění pachatele (podplácejícího návodce). Nestačilo by, pokud by se křivá výpověď měla týkat jen okolnosti malicherné, a tedy nerozhodné pro posouzení věci. Totéž platí i v případě úplatného návodu vůči znalci (§ 346 odst. 2 tr. zákoníku) nebo tlumočníkovi (§ 347 odst. 1 tr. zákoníku).

Maření spravedlnosti, Prospěch, § 347a odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku

II. Stejnou skutkovou okolnost zakládající znak prospěchu nelze zohlednit jako znak základní skutkové podstaty podle § 347a odst. 2 tr. zákoníku a současně i znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 347a odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2025, sp. zn. 8 Tdo 854/2025)

Doručování, § 4, § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, § 64 odst. 4 tr. ř. 

K doručení písemnosti zaslané obviněnému orgánem činným v trestním řízení do datové schránky podnikající fyzické osoby podle § 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, dojde jen tehdy, pokud se obviněný do datové schránky přihlásí podle § 17 odst. 3 téhož zákona (viz stanovisko č. 1/2017-V. Sb. rozh. st.). Fikce doručení ve smyslu § 17 odst. 4 téhož zákona je v takovém případě vyloučena, neboť ta se uplatní jen u písemností zaslaných do oborově příslušné datové schránky. Obviněný, který je podnikající fyzickou osobou, může nicméně označit pro účely doručování (§ 64 odst. 4 tr. ř.) i tu datovou schránku, kterou používá pro účely podnikání. V takovém případě se uplatní fikce doručení ve smyslu § 17 odst. 4 téhož zákona, nevylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 6 Tdo 65/2025)

Právní styk s cizinou, Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí, § 339 odst. 1, 2 z. m. j. s., čl. 7 odst. 1, čl. 14 odst. 1, čl. 20 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. 11. 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty 

Pokud příslušný orgán členského státu Evropské unie jako státu vykonávajícího uznal rozsudek a případně rozhodnutí o probaci, které mu byly postoupeny, uvědomil o uznání soud České republiky jako vydávajícího státu, není český soud s ohledem na § 339 odst. 1 nebo odst.  2 z. m. j. s., který provádí čl. 7 odst. 1 ve spojení s čl. 14 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. 11. 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (dále jen „rámcové rozhodnutí“) nadále příslušný k výkonu dohledu nad uloženými probačními opatřeními nebo alternativními tresty, ani pro přijímání dalších opatření. Český soud proto nemůže rozhodnout, že podmíněně odsouzený, jehož se týká postoupený rozsudek, vykoná trest odnětí svobody uložený tímto postoupeným rozsudkem, byť se v České republice ve zkušební době dopustil trestné činnosti, pokud příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie výkon uznaného rozhodnutí nepředá podle § 339 odst. 1 nebo odst. 2 z. m. j. s. zpět do České republiky, jak vyžaduje čl. 20 rámcového rozhodnutí.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 11 Tz 30/2023)

Legalizace výnosů z trestné činnosti, Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, Zavinění k zvlášť přitěžující okolnosti, § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b), § 17 písm. b) tr. zákoníku

Zavinění pachatele k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku lze v případě zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dovodit jen tehdy, pokud s ohledem na okolnosti případu a osobní poměry (věk, zkušenosti, dostupné informace) znal, předpokládal nebo alespoň měl a mohl vědět o vyšší závažnosti tzv. zdrojového trestného činu, jehož výnos legalizoval, tedy že šlo o zvlášť závažný zločin, a nikoli jen o tom, že čin má obecně trestní povahu.

Taková znalost či předpoklad pachatele obvykle nebudou dány, pokud jednal sice vědomě ve vztahu k věci, která byla výnosem z trestné činnosti, ale jejíž hodnota odpovídala pouze větší škodě [§ 138 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku], a navíc si tak počínal jen jednorázově a aniž by měl informace o celkovém rozsahu tzv. zdrojového trestného činu.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 4 Tdo 297/2025)