Nejvyšší soud: Pro podílnictví je třeba prokázat trestný původ věci, ale nikoliv všechny podrobnosti zdrojového trestného činu, z něhož věc pochází

Podstatou případu bylo jednání obviněného, který si ve své starožitnické provozovně nechal uložit konvolut archiválií pocházejících z rodinné pozůstalosti. Z tohoto souboru následně vyňal mimo jiné čtyři významné středověké listiny – včetně listiny papeže Klimenta VI. související se založením Univerzity Karlovy v Praze – a bez vědomí toho, kdo je u něj uložil, dvě z těchto listin prodal Univerzitě Karlově, a to za částku 20 milionů Kč. Přitom byl obviněný předem upozorněn, že archiválie pravděpodobně pocházejí ze státních archivních sbírek a nemohou být v soukromém vlastnictví. Tato trestní věc je specifická i tím, že zdrojový trestný čin, z něhož mají listiny pocházet, mohl být spáchán před více než 100 lety.

NS v rozhodnutí formuloval mimo jiné zásadní právní názor spočívající v tom, že pro trestní odpovědnost za podílnictví postačí, pokud je spolehlivě prokázáno, že věc pochází z trestné činnosti; není nutné přesně určit konkrétní zdrojový trestný čin ani jeho pachatele. Zdrojová trestná činnost musí být sice dostatečně objasněna jako předběžná otázka, avšak není nezbytné její přesné právní podřazení pod jedinou skutkovou podstatu.

Současně však velký senát trestního kolegia shledal, že v projednávané věci soudy nižších stupňů nevymezily skutkový stav dostatečně přesně, neposoudily ho správně z hlediska právní kvalifikace a jejich závěry o vině byly předčasné. Zejména nebyla dostatečně konkretizována podoba zdrojové trestné činnosti ani vědomost obviněného o jejím spáchání a o původu prodaných listin.

NS upozornil, že skutkové okolnosti případu nabízejí i jinou právní kvalifikaci jednání obviněného. Z provedených důkazů totiž vyplývá, že obviněný nakládal s listinami, které mu byly pouze svěřeny, a aniž měl svolení toho, kdo mu je svěřil, <s>a</s> následně listiny prodal jako vlastní. Takové jednání může naplňovat znaky trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku. Tento závěr je však v této fázi řízení předčasný a bude na soudu prvního stupně, aby se s ním nově vypořádal.

NS proto zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí. Ten je nyní povinen znovu posoudit existenci zdrojové trestné činnosti, vědomost obviněného o jejím spáchání a o původu listin i případnou jinou právní kvalifikaci skutku, přičemž je vázán právním názorem Nejvyššího soudu. Zároveň musí zmíněný soud přesně promítnout své závěry do skutkové věty, do správné právní kvalifikace skutku i do odůvodnění rozhodnutí.

Rozhodnutí NS představuje významný precedent pro trestní právo i praxi při nakládání s historickými a kulturními hodnotami. Potvrzuje, že trestnost podílnictví není závislá na přesné identifikaci zdrojového trestného činu, ale na prokázání trestného původu věci, současně však klade důraz na precizní skutková zjištění a řádné odůvodnění soudních rozhodnutí.

Rozsudek sp. zn. 15 Tdo/1005/2025 je trvale umístěn v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.​​​​​cz zde. 

Bc. Gabriela Tomíčková

tisková mluvčí