Nejvyšší soud vymezil hranice odpovědnosti nemocnic za násilí mezi pacienty
Nejvyšší soud (NS) se zabýval otázkou, zda nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient. Dospěl k závěru, že poskytovatel zdravotní péče neodpovídá automaticky za násilný exces třetí osoby, pokud neměl konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a nemohl mu reálně zabránit.
Odpovědnost by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by poskytovatel měl nebo musel mít konkrétní poznatky o hrozícím nebezpečí a měl reálnou možnost mu zabránit. Samotný tragický následek nepostačuje k závěru o porušení prevenční povinnosti ani o odpovědnosti z provozní činnosti.
Případ se týkal tragické události na nemocničním oddělení, kde byl pacient hospitalizován společně s dalšími dvěma pacienty. Mezi spolupacienty docházelo k běžným neshodám, například kvůli větrání nebo sledování televize. Jeden z pacientů však následně použil vlastní střelnou zbraň a na spolupacienta vystřelil. Ten následkům zranění druhý den podlehl.
Pozůstalý se po nemocnici domáhal náhrady nemajetkové újmy. Tvrdil, že nemocnice měla útoku zabránit, zejména tím, že měla u útočícího pacienta zajistit psychiatrické vyšetření, důsledněji vymáhat zákaz vnášení zbraní a přijmout další bezpečnostní opatření.
Soudy nižších stupňů žalobu zamítly a NS jejich závěr potvrdil. Podle skutkových zjištění útočící pacient před událostí nevykazoval takové projevy agresivity nebo nebezpečnosti, z nichž by nemocnice mohla dovodit konkrétní hrozbu pro ostatní pacienty. Samotná psychická zátěž spojená s vážnou diagnózou a hospitalizací podle NS nepostačuje k závěru, že nemocnice měla předvídat násilný útok.
NS zdůraznil, že postup zdravotnického zařízení nelze hodnotit zpětně pouze podle tragického následku. Rozhodující je, co bylo možné rozpoznat před událostí. Nemocnice také není povinna provádět osobní prohlídky pacientů nebo jejich věcí, pokud pacient nevykazuje konkrétní známky nebezpečí pro sebe nebo okolí.
Rozsudek je důležitý pro další rozhodování soudů i pro praxi poskytovatelů zdravotní péče. Vymezuje hranice jejich odpovědnosti a potvrzuje, že odpovědnost za újmu musí být založena na konkrétním porušení právní povinnosti a prokázané příčinné souvislosti. Zároveň připomíná, že poskytovatelé zdravotní péče mají dbát o bezpečí pacientů, avšak nelze po nich požadovat, aby předvídali a odvraceli zcela mimořádné a objektivně nerozpoznatelné útoky třetích osob.
Rozsudek sp. zn. 25 Cdo 477/2026 je ve dnech od 19. srpna 2026 do 3. září 2026 vyhlašován na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a na úřední desce v budově Nejvyššího soudu. Poté bude svěšen a následně trvale umístěn v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) se zabýval sporem o náhradu újmy na zdraví po amputaci dolní končetiny pacienta, který utrpěl závažné zranění při výbuchu.
Nejvyšší soud (NS) vyjasnil důležitou procesní otázku v řízeních o prodloužení doby omezení svéprávnosti. Je-li takové řízení zahájeno ještě před uplynutím doby, na kterou byla svéprávnost omezena, trvají právní účinky původního omezení až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. Není-li v této době o prodloužení doby omezení svéprávnosti pravomocně rozhodnuto, právní účinky původního omezení ze zákona zanikají a posuzovaný člověk se opět stává plně svéprávným.
Nejvyšší soud (NS) se zabýval sporem o opravu prohlášení vlastníka domu, které vymezuje jednotlivé byty a nebytové prostory, společné části domu a spoluvlastnické podíly vlastníků.