Nejvyšší soud: Zaniklé omezení svéprávnosti nelze v odvolacím řízení nahradit novým
Nejvyšší soud (NS) vyjasnil důležitou procesní otázku v řízeních o prodloužení doby omezení svéprávnosti. Je-li takové řízení zahájeno ještě před uplynutím doby, na kterou byla svéprávnost omezena, trvají právní účinky původního omezení až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. Není-li v této době o prodloužení doby omezení svéprávnosti pravomocně rozhodnuto, právní účinky původního omezení ze zákona zanikají a posuzovaný člověk se opět stává plně svéprávným.
V projednávané věci byl posuzovaný dříve omezen ve svéprávnosti tak, že nebyl způsobilý vykonávat advokacii. Soud prvního stupně následně rozhodl o prodloužení doby tohoto omezení, avšak o prodloužení doby omezení svéprávnosti nebylo v zákonem stanovené roční lhůtě rozhodnuto pravomocným rozsudkem. Uplynutím zákonné roční lhůty právní účinky původního omezení svéprávnosti posuzovaného pominuly a posuzovaný se ze zákona opět stal plně svéprávným.
Odvolací soud poté změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že posuzovaného nově omezil ve svéprávnosti pro výkon advokacie. NS tento postup odmítl. Řízení zahájené jako řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti nelze po zániku právních účinků původního omezení svéprávnosti teprve v odvolacím řízení změnit na řízení o novém omezení svéprávnosti. Zánikem právních účinků původního omezení svéprávnosti odpadl důvod pro další vedení řízení o prodloužení jeho doby.
Podle NS proto měl odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o prodloužení doby omezení svéprávnosti posuzovaného zrušit a řízení zastavit. Pokud i nadále existují důvody pro zásah do svéprávnosti posuzovaného, musí být zahájeno nové řízení o omezení svéprávnosti; soud prvního stupně je může zahájit i bez návrhu. Jen tak je zachována plná procesní ochrana dotčené osoby, včetně možnosti bránit se proti rozhodnutí řádným opravným prostředkem.
NS zároveň připomněl, že ve své dřívější judikatuře již připustil omezení svéprávnosti vymezené ve vztahu k výkonu advokacie a na tomto právním názoru setrval. V nynějším rozhodnutí se však nezabýval tím, zda byly v konkrétním případě splněny ostatní podmínky takového omezení, neboť posouzení těchto otázek bylo vzhledem k nastalé procesní situaci předčasné.
Rozhodnutí je významné pro soudní praxi, protože potvrzuje zásadní význam jednoroční doby podle § 59 odst. 2 občanského zákoníku. Není-li během ní o prodloužení doby omezení svéprávnosti pravomocně rozhodnuto, právní účinky původního omezení svéprávnosti zanikají a člověk se ze zákona stává opět plně svéprávným. Odvolací soud nemůže tento následek obejít tím, že v odvolacím řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti rozhodne o novém omezení svéprávnosti.
Rozsudek sp. zn. 24 Cdo 780/2026 je trvale umístěn v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz zde.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) se zabýval sporem o opravu prohlášení vlastníka domu, které vymezuje jednotlivé byty a nebytové prostory, společné části domu a spoluvlastnické podíly vlastníků.
Nejvyšší soud (NS) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve sporu mezi dodavatelem zemního plynu a podnikatelským odběratelem o zaplacení více než 819 tisíc korun za dodávky plynu.
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání odsouzeného i nejvyšší státní zástupkyně ve věci závažného sexuálního jednání vůči dítěti a potvrdil tak pravomocný závěr Vrchního soudu v Praze, že skutek je třeba podle nové právní úpravy posoudit jako trestný čin sexuálního útoku. Rozhodnutí představuje významný příspěvek k výkladu novely trestního zákoníku účinné od 1. ledna 2025, která nově rozlišuje mezi trestnými činy znásilnění a sexuálního útoku.