Nejvyšší soud se opakovaně zastal restituentů a ponechává v platnosti judikaturu vyznívající v jejich prospěch
Nejvyšší soud (NS) neshledal – ani přes předchozí výzvu Ústavního soudu – důvod ke změně své ustálené judikatury a i nadále považuje rozsudky, které ukládají státu povinnost uzavřít s restituenty smlouvu o vydání náhradních pozemků (za pozemky odňaté původním vlastníkům v době nesvobody, které z právních důvodů nelze vydat), za rozhodnutí, jejichž právní mocí se oprávněné osoby přímo stávají vlastníky těchto náhradních pozemků.
NS rozhodoval v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Vláčila a soudců Romana Fialy a Lubomíra Ptáčka o žalobě restituentek, které se domáhaly nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu. Ten zamítl jejich návrh na vklad vlastnického práva podle dřívějšího pravomocného rozsudku vydaného v jejich restituční věci. Nižší soudy žalobě vyhověly a vklad povolily. Následné dovolání státu NS usnesením odmítl s odkazem na svou dlouholetou praxi, podle níž rozsudky nahrazující projev vůle v restitučních věcech přímo vedou k nabytí vlastnického práva oprávněnými osobami. Ústavní soud však nálezem ze dne 1. 6. 2025, sp. zn. IV. ÚS 296/24, usnesení NS zrušil a uložil mu zvážit, zda svou praxi nepřehodnotí.
Po opětovném přezkoumání NS dospěl k závěru, že ani nyní není důvod judikaturu měnit. Připomněl přitom bohatou judikaturu samotného Ústavního soudu, včetně nálezů jeho pléna, z níž plyne potřeba poskytovat restituentům odpovídající ochranu, respektovat jejich legitimní očekávání a hájit jejich oprávněné zájmy. V posuzované věci čekají žalobkyně na uspokojení svého restitučního nároku více než 30 let; namísto urychlené nápravy a zmírnění křivd z doby nesvobody stát dlouhodobě vytvářel překážky, odmítal správné ocenění nároků, nenabízel dostatek náhradních pozemků a jednal liknavě či svévolně.
Podle NS nemohou být osoby, které se takto dlouho domáhají naplnění svých restitučních práv, „v cílové rovince“ zklamány v očekávání, že s nimi bude zacházeno obdobně jako s těmi, jejichž srovnatelné nároky již byly uspokojeny. Ke změně judikatury v restitučních věcech nelze přistupovat lehkovážně, zvláště pokud by taková změna mohla namísto zmírnění či odstranění dřívějších křivd vyvolat křivdy nové. NS proto dovolání státu jako nedůvodné zamítl.
Rozsudek sp. zn. 24 Cdo 1825/2025 je ve dnech od 2. prosince do 17. prosince 2025 vyhlašován na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a na úřední desce v budově Nejvyššího soudu. Poté bude svěšen a vzápětí trvale umístěn v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) definitivně zamítl nárok podnikatelů na náhradu ušlého zisku způsobeného vládními zákazy maloobchodního prodeje během nouzového stavu v roce 2020. Podle soudu krizový zákon nezakládá automatické právo na kompenzaci ekonomických ztrát plynoucích z plošných protiepidemických opatření.
Nejvyšší soud (NS) rozhodl, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 6 To 198/2022, byl porušen zákon ve prospěch obviněného K. N. Rozhodnutí bylo vydáno na základě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ČR. Krajský soud v Ústí nad Labem chyboval, pokud obviněnému za zvlášť závažný zločin znásilnění a zločin omezování osobní svobody uložil podmíněný trest odnětí svobody namísto trestu nepodmíněného, který původně vyměřil Okresní soud v Lounech.
Nejvyšší soud (NS) rozhodl ve věci žalobce J. H. proti Fotbalové asociaci České republiky (FAČR) o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. NS zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, který výpověď označil za neplatnou, a vrátil mu věc k dalšímu řízení.