Nejvyšší soud definitivně rozhodl, že vzácný měsíční prach patří Akademii věd
Nejvyšší soud (NS) uzavřel neobvyklý spor o vzorky měsíčního prachu, které se do Československa dostaly v 70. letech v rámci mezinárodní vědecké spolupráce se Sovětským svazem. Dovolání žalované odmítl. Tím ve svém důsledku potvrdil, že vzorky patří Akademii věd ČR.
Předmětem řízení byl přibližně jeden gram měsíčního materiálu – drobné úlomky hornin, minerálů a skla získané během sovětských misí Luna 16, Luna 20 a Luna 24. Vzorky byly určeny k vědeckému výzkumu a převzala je tehdejší Československá akademie věd.
Spor vznikl poté, co se vzorky po desetiletích objevily v držení dcery vědkyně, která s nimi v 70. letech 20. století v Akademii věd pracovala. Žalovaná tvrdila, že její matka vzorky získala od sovětské strany a rodina je po mnoho let držela jako vlastní majetek. Akademie věd naopak namítala, že šlo od počátku o majetek vědecké instituce a že matka žalované vzorky pouze převzala a používala v rámci své pracovní činnosti.
Soudy všech stupňů daly za pravdu Akademii věd. Na základě archivních dokumentů, svědeckých výpovědí i dalších důkazů dospěly k závěru, že vzorky byly vždy předávány Československé akademii věd, nikoli konkrétním osobám. Za významné považovaly také to, že šlo o mimořádně vzácný materiál, který byl určen k vědeckému výzkumu a jehož darování soukromé osobě by bylo zcela výjimečné.
Rozhodnutí uzavírá mimořádný spor o jeden z nejvzácnějších vědeckých materiálů, který se na území České republiky nachází. Současně potvrzuje, že vědecké artefakty získané pro výzkumné instituce nelze bez dalšího považovat za soukromý majetek jen proto, že byly svěřeny konkrétnímu výzkumníkovi.
Rozsudek sp. zn. 22 Cdo 204/2026 je trvale umístěn v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz zde.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) se zabýval otázkou, kdo je povinen vrátit výživné placené na zletilé dítě v době, kdy již vyživovací povinnost rodiče zanikla. Dospěl přitom k závěru, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení tíží zletilé dítě, a to i tehdy, pokud bylo výživné nadále zasíláno k rukám druhého rodiče nebo na jím určený účet.
Nejvyšší soud (NS) rozhodl spor mezi dvěma stálými rozhodčími soudy o ochranu před nekalou soutěží, jehož jádrem bylo posouzení tzv. pravidla exkluzivity rozhodců. Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno napadl usnesení Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 18. 1. 2021, kterým žalovaný zavedl do svých vnitřních předpisů pravidlo, podle něhož rozhodci zapsaní na jeho seznamu nesmějí současně působit u jiného tuzemského stálého rozhodčího soudu či rozhodčího centra, jinak budou ze seznamu vyškrtnuti. Žalobce se domáhal nejen zrušení tohoto usnesení, ale i omluvy za tvrzenou nemajetkovou újmu.
Nejvyšší soud (NS) vydal rozhodnutí, které vyjasňuje postavení osob podílejících se na rodinném závodu v řízení o pozůstalosti. Potvrdil, že tzv. „přednostní právo“ podle § 704 občanského zákoníku nezakládá nové dědické právo ani nerozšiřuje okruh dědiců. Osoby podílející se na provozu rodinného závodu, nejsou-li dědici, mohou v pozůstalostním řízení vystupovat toliko jako věřitelé, a to jen v zákonem vymezených částech řízení.