Rozhodnutí ve věci vydání zabavených elektronických zařízení T. J. odpovídá zákonu i dosavadní judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu
Nejvyšší soud (NS) se důrazně ohrazuje proti nepravdivým tvrzením, podle kterých bylo jeho rozhodnutí ve věci vydání elektronických zařízení T. J. přijato za nestandardních okolností a představuje nepřípustný odklon od vlastní judikatury. Především platí, že NS nerozhodl o vydání žádného konkrétního zařízení obviněnému T. J. Pouze zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů, jimiž bylo (v rozporu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu) rozhodnuto o tom, že data obsažená v dotčených elektronických zařízeních budou bez dalšího vymazána.
Nebylo totiž prokázáno splnění zákonných podmínek pro přijetí takového opatření ve vztahu k všem dotčeným zařízením, zejména, že tyto „věci představují nástroj trestné činnosti, anebo její bezprostřední či zprostředkovaný výnos“. Soudům nižších stupňů pak uložil, aby ve vztahu ke každému z dotčených zařízení posoudily, zda jsou tyto zákonné podmínky splněny.
V právním státě pro nevratný zásah do vlastnického práva člověka nepostačuje pouhé (blíže neupřesněné) podezření, že by určité věci mohly být výnosem z trestné činnosti či sloužit ke spáchání trestného činu. Zabrání věci, respektive s ním spojený zásah do práva na ochranu majetku podle článku 11 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod, „musí být odůvodněno konkrétními okolnostmi, z nichž bude vyplývat alespoň taková míra pravděpodobnosti uvedeného následku, která bude potřebu tohoto zásahu s ohledem na obvyklý chod věcí rozumně odůvodňovat“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 492/18, anebo obdobně ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 2046/19).
Bylo úkolem soudů nižších stupňů, aby splnění zákonných podmínek pro zásah do vlastnického práva obviněného T. J. opětovně posoudily (v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu) ve vztahu ke každému elektronickému zařízení, u něhož mělo dojít ke smazání dat.
NS současně výslovně zdůraznil, že je „na obviněném, zda orgánům činným v trestním řízení poskytne nezbytnou součinnost za účelem zjištění datového obsahu elektronických zařízení (v případě, že tato jsou zaheslována či šifrována), či nikoliv“, a že pokud tak neučiní, „bude na soudu prvního stupně, aby ve svých hodnotících úvahách takový postoj obviněného náležitě vyhodnotil“ (srov. odst. 81 usnesení NS).
Rozhodnutí v případu T. J. tak nejen respektuje stávající judikaturu, ale představuje její konzistentní pokračování při aplikaci zásady subsidiarity trestní represe a minimalizace zásahů do základních práv osob, jak vyžaduje i judikatura Ústavního soudu. Lze znovu zdůraznit, že v právním státě nemůže být rozhodnutí založeno na domněnkách, nýbrž na důkazech a řádně odůvodněném soudním přezkumu.
Tvrzený rozpor shora popsaných závěrů není dán ani ve vztahu k usnesení NS ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 3 Tdo 992/2022, jímž NS odmítl dovolání obviněného v tamní věci, neboť tyto dva případy byly právně i důkazně odlišné. Na rozdíl od kauzy obviněného T. J., v níž v době rozhodování NS nebylo známo, jaká data se nacházejí na dotčených elektronických zařízeních, bylo ve věci sp. zn. 3 Tdo 992/2022 skutkově najisto postaveno, že se na dotčeném disku nachází virtuální peněženka s bitcoiny, které byly pořízeny za finanční prostředky získané trestnou činností. Jelikož k těmto skutkovým závěrům soudy dospěly korektně a v souladu s procesními pravidly, a současně zákonné předpoklady pro uložení trestu propadnutí věci (dotčeného disku) byly naplněny (předmětný disk představoval „nástroj trestné činnosti“), NS dovolání obviněného ve věci sp. zn. 3 Tdo 992/2022 odmítl.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí