Česká právní úprava evidence skutečných majitelů odporuje unijnímu právu
Nejvyšší soud (NS) potvrdil, že český zákon o evidenci skutečných majitelů (ZESM) odporuje unijnímu právu, a to v části, v níž otevírá široké veřejnosti přístup do evidence. V důsledku toho stát nesmí nutit právnické osoby ani svěřenské fondy (dále též jen „evidující osoby“), aby své skutečné majitele do této evidence zapisovaly.
Zákon o evidenci skutečných majitelů implementuje část tzv. AML směrnice EU, jež zavádí řadu nástrojů v boji proti praní peněz a financování terorismu. Smyslem této evidence je umožnit především státním orgánům a tzv. povinným osobám (bankám, pojišťovnám, advokátům, notářům atd.) pouhým nahlédnutím do evidence zjistit, který člověk je skutečným majitelem určité právnické osoby či svěřenského fondu. AML směrnice původně ukládala členským státům, aby tuto evidenci zpřístupnily komukoliv z veřejnosti, což český zákonodárce učinil (viz § 14 odst. 1 písm. a/ ZESM).
Nicméně Soudní dvůr Evropské unie následně (dne 22. 11. 2022) rozhodl, že takto široce nastavené zpřístupnění údajů o skutečných majitelích zasahuje do jejich práva na ochranu soukromého a rodinného života a do práva na ochranu osobních údajů, zaručených články 7 a 8 Listiny základních práv EU, a prohlásil příslušné pravidlo AML směrnice za neplatné. Na to již český zákonodárce nereagoval.
Ve věci řešené NS obchodní korporace brojila proti rozhodnutím soudů nižších stupňů (vydaným v tzv. řízení o nesrovnalosti), jež ji nutila zapsat do evidence údaje o svých skutečných majitelích. Dotčená obchodní korporace se bránila (odkazujíc na rozhodnutí Soudního dvora EU) s tím, že splní-li zákonnou povinnost zapsat údaje o svých skutečných majitelích, zasáhne do jejich práv na ochranu soukromého a rodinného života a do práva na ochranu osobních údajů, chráněných unijním právem. A NS jí dal za pravdu.
Zdůraznil, že „funkčním propojením oznamovací povinnosti evidujících osob a následného zveřejnění informací zapsaných v evidenci skutečných majitelů nastolil český zákonodárce pro evidující osoby patovou situaci. Evidující osoby jsou totiž postaveny před volbu mezi Skyllou a Charibdou – na jedné straně jim právní řád ukládá povinnost zajistit zápis aktuálních údajů o jejich skutečných majitelích, na straně druhé jim zapovídá zasahovat do práv skutečných majitelů zaručených články 7 a 8 Listiny základních práv EU. Splní-li prvně popsanou povinnost, zasáhnou (v důsledku přístupnosti zapsaných údajů široké veřejnosti) do práv svých skutečných majitelů zaručených v článcích 7 a 8 Listiny základních práv EU. Tento stav, vyvolaný nečinností zákonodárce, který dosud adekvátně nereagoval na závěry rozsudku ve věcech WM a Sovim, však není možné klást k tíži evidujícím osobám a jejich skutečným majitelům.“
Dokud bude evidence skutečných majitelů bez dalšího přístupná komukoliv z řad široké veřejnosti (§ 14 odst. 1 písm. a/ ZESM), stát nesmí vynucovat splnění povinnosti zapsat a udržovat zapsané aktuální údaje o skutečných majitelích právnických osob a svěřenských fondů (§ 9 odst. 1 ZESM).
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1368/2024, je dostupné zde.
JUDr. Petr Šuk
místopředseda Nejvyššího soudu
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobce Ing. J. P. v dlouholetém sporu o určení vlastnictví 10% podílu v uvedené společnosti. Tímto rozhodnutím Nejvyšší soud definitivně potvrdil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, podle kterého se stal vlastníkem sporného podílu ve společnosti BOHEMIA ENERGY entity již v roce 2014 T. B., a to přesto, že proces uzavření smlouvy proběhl relativně nestandardně.
Nejvyšší soud (NS) v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské zamítl dovolání Filipa Smoljaka a potvrdil rozhodnutí nižších soudů, které zamítly jeho žalobu na ochranu osobnosti proti společnostem Respekt Media a.s. a Economia a.s. Podle NS články představovaly přípustnou kritiku. Případ se týkal dvou článků: „Filipika“ s podtitulem „Jak vidím spor o autorská práva na Járu Cimrmana“, jehož autorem byl pan Zdeněk Svěrák, a „Peníze podle Leoše Rouska: Vypukly dědické spory o Járu Cimrmana. Vydělat se ale dá stále i na ropě“. Dovolatel, který je dědicem autorských práv po svém otci, Ladislavu Smoljakovi, se domáhal omluvy a finančního odškodnění za tvrzený zásah do jeho osobnostních práv. Podle jeho názoru články vykreslily negativní obraz mstivého dědice, který poškozuje pověst Divadla Járy Cimrmana.
Nejvyšší soud (NS) ve složení z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pácala a soudkyň JUDr. Pavly Augustinové a JUDr. Marty Ondrušové odmítl dovolání řidiče tramvaje, který byl odsouzen za usmrcení z nedbalosti. Dovolání, směřující proti rozsahu uloženého zákazu činnosti, NS shledal jako nepřípustné. Případ se týká tragické události ze dne 14. září 2023 v Olomouci. Řidič tramvajové soupravy nedostatečně dbal opatrnosti při nástupu a výstupu cestujících a nesledoval provoz ve zpětném zrcátku. V důsledku jeho nedbalosti byla vystupující cestující zachycena zavírajícími se dveřmi, ztratila stabilitu, spadla do kolejiště a po rozjezdu tramvaje utrpěla smrtelná zranění.