Nejvyšší soud: Osoba, která organizačně zajišťuje zpřístupnění živého divadelního představení, je provozovatelem díla a musí mít autorskou licenci
Nejvyšší soud (NS) vyložil, kdo je podle autorského zákona považován za provozovatele živého provedení autorského díla. Dospěl k závěru, že provozovatelem je ten, kdo vlastním jménem a na vlastní odpovědnost organizačně zajišťuje představení – zejména sjednává výkonné umělce (a to i formou objednání vystoupení), prodává vstupenky, zajišťuje propagaci a nese hospodářské riziko, a nikoli pouze ten, kdo dílo umělecky provádí nebo jen pronajímá (či jinak přenechává) prostor k uskutečnění představení.
NS tak potvrdil rozhodnutí nižších soudů ve sporu dědice spoluautora her Divadla Járy Cimrmana Ladislava Smoljaka proti Žižkovskému divadlu J. Cimrmana, příspěvkové organizaci městské části Praha 3, která v letech 2019 a 2020 provozovala představení bez uzavřené licenční smlouvy. Divadlo se bránilo tím, že je tzv. stagionou a odpovědnost za autorská práva má nést přímo soubor „Divadlo Járy Cimrmana“. Tomuto výkladu však NS nepřisvědčil.
Podle NS není rozhodující, jak se subjekt sám označuje, zda má vlastní soubor ani to, že samotné umělecké provedení zajišťují jiní. Pouhé tvrzení, že divadlo „jen půjčuje sál“, neobstojí, pokud se ve skutečnosti aktivně podílí na celé produkci a představení organizačně zajišťuje.
Rozhodnutí má širší význam pro kulturní praxi. Týká se obecně subjektů, které pořádají živá představení, tedy nejen kamenných divadel, ale také případně provozovatelů kulturních domů, organizátorů festivalů apod. NS zdůraznil, že kdo fakticky organizuje živou kulturní produkci, musí mít souhlas nositelů autorských práv, jinak odpovídá za neoprávněné užití díla a je povinen vydat bezdůvodné obohacení.
Rozsudek sp. zn. 23 Cdo 1993/2025 je ve dnech od 14. května 2026 do 29. května 2026 vyhlašován na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a na úřední desce v budově Nejvyššího soudu. Poté bude svěšen a následně trvale umístěn v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) vydal rozhodnutí, které vyjasňuje postavení osob podílejících se na rodinném závodu v řízení o pozůstalosti. Potvrdil, že tzv. „přednostní právo“ podle § 704 občanského zákoníku nezakládá nové dědické právo ani nerozšiřuje okruh dědiců. Osoby podílející se na provozu rodinného závodu, nejsou-li dědici, mohou v pozůstalostním řízení vystupovat toliko jako věřitelé, a to jen v zákonem vymezených částech řízení.
Nejvyšší soud (NS) zrušil rozsudky soudů nižších stupňů ve sporu o určení dědického práva a zásadním způsobem se vyjádřil k otázce způsobilosti advokáta být svědkem allografní závěti, jejímž dědicem je jeho klient. Rozhodnutí má významný judikaturní dopad na oblast dědického práva i na praxi advokátů a soudů.
Nejvyšší soud (NS) se zabýval otázkou, zda může insolvenční správce odporovat platbě, kterou obchodník s cennými papíry vrací jednomu ze svých zákazníků svěřené finanční prostředky. Ve sporu vedeném insolvenčním správcem společnosti KEY INVESTMENTS a. s. proti Městské části Praha 13 šlo o platbu ve výši přes 106 milionů korun, kterou dlužník vyplatil žalovanému ještě před zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční správce se domáhal určení, že tato platba je neúčinným právním úkonem, jelikož žalovanému poskytla vyšší uspokojení, než jakého by dosáhl v konkursu.