Nejvyšší soud: „Přednostní právo“ k rodinnému závodu nevytváří dědický titul
Nejvyšší soud (NS) vydal rozhodnutí, které vyjasňuje postavení osob podílejících se na rodinném závodu v řízení o pozůstalosti. Potvrdil, že tzv. „přednostní právo“ podle § 704 občanského zákoníku nezakládá nové dědické právo ani nerozšiřuje okruh dědiců. Osoby podílející se na provozu rodinného závodu, nejsou-li dědici, mohou v pozůstalostním řízení vystupovat toliko jako věřitelé, a to jen v zákonem vymezených částech řízení.
Případ se týkal pozůstalosti po podnikateli, jehož zemědělský závod byl fakticky provozován širší rodinou. Někteří příbuzní – bratr, synovci a matka zůstavitele – tvrdili, že se dlouhodobě podíleli na chodu „rodinného závodu“, a uplatnili „přednostní právo“ k závodu podle § 704 občanského zákoníku, případně nárok na finanční vypořádání podílu, a proto usilovali o účastenství v pozůstalostním řízení.
Soudy nižších stupňů jejich účast odmítly. NS jejich dovolání zamítl a tento právní názor potvrdil. Stanovil, že dědit lze pouze na základě závěti, dědické smlouvy nebo ze zákona; ustanovení o rodinném závodu není čtvrtým dědickým titulem. Nejsou-li tedy osoby podílející se na provozu rodinného závodu zároveň dědici zůstavitele, mohou mít tyto osoby v pozůstalostním řízení pouze postavení věřitelů.
Osoby podílející se na rodinném závodu mají obligační (závazkové) nároky vůči vlastníkovi závodu, mohou tedy být věřiteli zůstavitele. Jako věřitelé mohou vstoupit do řízení pouze v konkrétních fázích (např. při soupisu majetku), a to jen tehdy, pokud prokážou existenci své pohledávky.
Rozhodnutí NS přináší zásadní právní jistotu v tom, že „neformální“ rodinná spolupráce nevytváří nárok na dědictví a že bez právního ošetření (např. smlouvy, podíly, závěť) hrozí, že se faktická účast promění pouze v pohledávku.
Rozhodnutí zároveň zdůrazňuje často podceňované riziko, že dlouhodobá práce v rodinném podnikání nezaručuje podíl na majetku po smrti vlastníka a bez právního ukotvení může dojít ke konfliktům mezi „pracující rodinou“ a zákonnými dědici.
Usnesení sp. zn. 24 Cdo 2434/2025 je trvale umístěno v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz zde.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) zrušil rozsudky soudů nižších stupňů ve sporu o určení dědického práva a zásadním způsobem se vyjádřil k otázce způsobilosti advokáta být svědkem allografní závěti, jejímž dědicem je jeho klient. Rozhodnutí má významný judikaturní dopad na oblast dědického práva i na praxi advokátů a soudů.
Nejvyšší soud (NS) se zabýval otázkou, zda může insolvenční správce odporovat platbě, kterou obchodník s cennými papíry vrací jednomu ze svých zákazníků svěřené finanční prostředky. Ve sporu vedeném insolvenčním správcem společnosti KEY INVESTMENTS a. s. proti Městské části Praha 13 šlo o platbu ve výši přes 106 milionů korun, kterou dlužník vyplatil žalovanému ještě před zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční správce se domáhal určení, že tato platba je neúčinným právním úkonem, jelikož žalovanému poskytla vyšší uspokojení, než jakého by dosáhl v konkursu.
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání obviněné M. D., která byla pravomocně uznána vinnou z přečinu usmrcení z nedbalosti. NS svým rozhodnutím potvrdil, že ačkoliv český právní řád garantuje rodičce právo na volbu místa a způsobu porodu, toto právo je limitováno povinností nejednat v přímém ohrožení života a zdraví dítěte v případech, kdy jsou předem známa vysoká medicínská rizika.