Právní věty rozhodnutí schválené na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu 13. května 2026

Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ], Odpovědnost státu za újmu, Zadostiučinění (satisfakce), Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení), Průtahy v řízení, Právo na soudní ochranu, § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb., § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb., čl. 6 odst. 1 předpisu č. 209/1992 Sb.

Při zvažování, zda je trestní řízení pro poškozeného, jenž po zahájení trestního stíhání vůči obviněnému uplatnil nárok na náhradu újmy, nepřiměřeně dlouhé, a zda je proto dán nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), soud zohledňuje až dobu od uplatnění nároku na náhradu újmy.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 08. 10. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1434/2025)

Incidenční spory (odporové spory), Podmínky řízení, Zástavní právo (o. z.), Podzástavní právo, Pohledávka přednostní, § 9 IZ., § 14 IZ., § 15 IZ., § 16 IZ., § 40 IZ., § 159 odst. 1 písm. a) IZ., § 160 IZ., § 198 IZ., § 104 odst. 1 o. s. ř., § 1335 o. z.

Insolvenční dlužník se nemůže účastnit insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek jako svůj vlastní věřitel v postavení zástavního věřitele ani tehdy, je-li ve smyslu § 1335 odst. 1 o. z. zástavou pohledávka zástavního dlužníka za insolvenčním dlužníkem (coby zástavním věřitelem).

Řízení o incidenční žalobě, kterou se insolvenční správkyně dlužníka (coby zástavního věřitele) domáhá vůči popírající oddělené insolvenční správkyni téhož dlužníka (coby poddlužníka ze zastavené pohledávky) určení pravosti a výše zajištěné pohledávky, insolvenční soud zastaví podle § 160 odst. 5 insolvenčního zákona pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sen. zn. 29 ICdo 116/2025)

Incidenční spory, Dokazování, Koncentrace řízení, Poučovací povinnost soudu, § 115a o. s. ř.,, § 119a odst. 1 o. s. ř., § 118a o. s. ř., § 205a písm. e) o. s. ř.

Rozhodne-li soud se souhlasem účastníků ve věci bez jednání podle § 115a o. s. ř., neuplatní se poučovací povinnost soudu dle § 119a o. s. ř. Absence tohoto poučení nebrání uplatnění systému neúplné apelace v odvolacím řízení.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 07. 2025, sen. zn. 29 ICdo 146/2023)

Doručování, Žaloba pro zmatečnost, § 50 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 4 o. s. ř.

Písemnost doručovanou podle § 50 odst. 1 o. s. ř. není možné považovat za doručenou dnem jejího vhození do schránky, není-li na ní doručujícím orgánem vyznačeno datum vhození.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 07. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1526/2024)

Zastoupení, Dědění, Náhrada nemajetkové újmy (o. z.), § 19 o. z., § 23 o. z., § 440 o. z., § 103 o. s. ř., § 104 o. s. ř., § 32 o. s. ř., § 107 o. s. ř., § 29 o. s. ř., § 1475 o. z., § 2009 o. z., § 20 o. s. ř.

Schválí-li dodatečně dědici práv zůstavitele jako žalobce v řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy podání žaloby osobou, která bez zástupčího oprávnění tento nárok jménem zůstavitele za jeho života uplatnila, je tím odstraněn nedostatek podmínky řízení spočívající v nepředložení plné moci.        

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2258/2024)

Pozůstalost (o. z.), Procesní nástupnictví, Přerušení řízení, § 107 odst. 1 o. s. ř., § 107 odst. 2 o. s. ř., § 156 z.ř.s., § 157 z.ř.s., § 1703 o. z., § 1405 o. z., § 1677 odst. 1 o. z., § 149 z.ř.s., § 150 z.ř.s., § 151 z.ř.s., § 152 z.ř.s., § 158 z.ř.s.

I. Dovoluje-li povaha uplatněného majetkového nároku pokračovat v řízení, je procesním nástupcem zůstavitele zemřelého po 1. 1. 2014, ať vystupoval ve sporném řízení jako žalobce nebo žalovaný, osoba, která vykonává správu jeho pozůstalosti. 

Nebude-li ihned zřejmé, kdo spravuje pozůstalost, učiní soud v rámci sporného řízení dotaz na soudního komisaře a v řízení bude pokračovat na základě usnesení vydaného za použití  § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. s osobou spravující pozůstalost, popř. sporné řízení přeruší do doby, než bude v pozůstalostním řízení najisto postaveno či rozhodnuto o tom, kdo spravuje pozůstalost (§ 156 a § 157 z. ř. s.).

Soudní komisař je povinen – jakmile potřeba výkonu správy vyjde najevo a není-li zřejmé ani po jím učiněném šetření dotazem u dědiců, kdo v dané věci správu pozůstalosti vykonává – vydat bez větších prodlev usnesení o tom, kdo je povinen ke správě pozůstalosti (§ 156 z. ř. s.), nebo usnesení o jmenování správce pozůstalosti (§ 157 z. ř. s.).

II. Při rozhodování o procesním nástupnictví ve vztahu k osobě spravující pozůstalost se soud ve sporném řízení nezabývá mírou odpovědnosti správce ani budoucích dědiců za dluhy zůstavitele (§ 1703 o. z.).

III. Je-li v průběhu sporného řízení pravomocně rozhodnuto o dědickém právu po zůstaviteli (§ 184 a § 185 z. ř. s.), pokračuje soud na základě usnesení podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. na místě osoby spravující pozůstalost, popř. na místě zůstavitele, s dědici, kteří převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Má-li být takto pokračováno s dědici na místě původního žalovaného, soud ve sporném řízení musí přihlížet i k tomu, zda dědic ke dni rozhodování o nástupnictví odpovídá za závazky zůstavitele neomezeně (§ 1704 o. z.), nebo zda dědici (některému z nich) svědčí ze zákona (§ 1685 o. z.) nebo na základě učiněného prohlášení (§ 1675 o. z.) výhrada soupisu (§ 1688 o. z.) a s tím omezená odpovědnost za dluhy zůstavitele (§ 1706 o. z.), popř. zda této výhody nepozbyl [§ 1688 odst. 1 písm. a) a odst. 2 věta prvá o. z.]. Bylo-li dědiců více, pak též přihlédne k jejich odpovědnosti za dluhy zůstavitele z hledisek uvedených v § 1699, § 1704, § 1706, § 1707 a § 1713 o. z.; v rozsahu, v němž dědic či dědicové za dluhy zůstavitele neodpovídají, řízení (zčásti) zastaví.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 09. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1778/2025)

Zmírnění křivd (restituce), Katastr nemovitostí, Rozsudek částečný, § 17 odst. 2 předpisu č. 256/2013 Sb., § 17 odst. 4 předpisu č. 256/2013 Sb., § 161 odst. 3 o. s. ř., § 250j odst. 2 o. s. ř., § 1114 o. z., § 11a odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb.

I. Oprávněné osoby, které se po mnoho let domáhají uspokojení svých restitučních nároků, a to v podobě vydání náhradního pozemku podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, mají legitimní očekávání (čl. 1 odst. 1 Ústavy), že s nimi bude při aplikaci restitučních předpisů zacházeno obdobně jako s osobami, jejichž srovnatelné nároky byly již v minulosti uspokojeny. Ke změně judikatury v restitučních věcech nelze přistupovat lehkovážně, a to způsobem, který by namísto zmírnění či odstranění majetkových či jiných křivd vedl ve svých důsledcích k vyvolání křivd nových. 

II. V řízení o vkladu vlastnického práva katastrální úřad přezkoumává rozsudek soudu ukládající povinné osobě vydat oprávněné osobě náhradní pozemek jen v rozsahu uvedeném v § 17 odst. 4 ve spojení s odstavcem 2 písm. a) katastrálního zákona.

III. V řízení podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.) není soud oprávněn „rušit" rozhodnutí správního orgánu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1825/2025)

Koupě nemovité věci (o. z.), Vady, § 2112 o. z., § 2129 odst. 2 o. z., § 2131 o. z.

Není-li stranami sjednáno jinak, uplatní se pro včasnost oznámení (vytknutí) vady koupené nemovité věci vykazující skrytou vadu stavby spojené se zemí pevným základem lhůta bez zbytečného odkladu poté, co kupující mohl při dostatečné péči tuto vadu zjistit, podle § 2131 o. z. ve spojení s § 2112 odst. 1 větou druhou o. z.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 08. 2025, sp. zn. 23 Cdo 506/2025)