Nejvyšší soud rozhodl ve sporu o ochranu před nekalou soutěží mezi stálými rozhodčími soudy zavedením exkluzivity zapsaných rozhodců
Nejvyšší soud (NS) rozhodl spor mezi dvěma stálými rozhodčími soudy o ochranu před nekalou soutěží, jehož jádrem bylo posouzení tzv. pravidla exkluzivity rozhodců. Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno napadl usnesení Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 18. 1. 2021, kterým žalovaný zavedl do svých vnitřních předpisů pravidlo, podle něhož rozhodci zapsaní na jeho seznamu nesmějí současně působit u jiného tuzemského stálého rozhodčího soudu či rozhodčího centra, jinak budou ze seznamu vyškrtnuti. Žalobce se domáhal nejen zrušení tohoto usnesení, ale i omluvy za tvrzenou nemajetkovou újmu.
Soud prvního stupně i odvolací soud žalobě vyhověly a dovodily, že zavedení exkluzivity představuje jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť žalovaný bez legitimního důvodu rozšířil podmínky pro zápis rozhodců nad rámec zákona s cílem udržet si své výsadní postavení na trhu.
NS se nejprve zabýval otázkou, zda se posuzované jednání odehrává v hospodářském styku jako podmínce aplikace nekalosoutěžní ochrany. Dospěl k závěru, že činnost rozhodců a rozhodčích soudů při nabídce služeb spočívajících v rozhodování majetkových sporů (nikoli však při vlastním rozhodování konkrétního majetkového sporu na základě rozhodčí smlouvy) má soukromoprávní povahu a probíhá v rámci hospodářské soutěže. Nejde o výkon veřejné moci; soutěžní prvek je dán zejména tím, že volba rozhodce závisí na vůli stran sporu a rozhodce může tuto činnost svobodně přijmout.
V meritu věci však NS korigoval právní posouzení nižších instancí. Upozornil, že konkurenční omezení, včetně výhradní (exkluzivní) spolupráce, představují běžný a v zásadě legitimní nástroj hospodářské soutěže. Taková ujednání nejsou sama o sobě v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to ani tehdy, jsou-li motivována snahou soutěžitele udržet či posílit své postavení na trhu, byť i na úkor konkurence. Svoboda soutěže zahrnuje i právo soutěžitele rozhodovat o podmínkách, za nichž bude spolupracovat s jinými subjekty.
Tyto závěry podle NS dopadají i na oblast poskytování služeb rozhodčího řízení. Právní úprava nestanoví zvláštní omezení pro vedení seznamů rozhodců ani pro podmínky jejich zápisu, a nebyly zjištěny ani odlišné přístupy v relevantních zahraničních jurisdikcích. Samotné zavedení pravidla exkluzivity tak bez dalších specifických okolností nepředstavuje nekalosoutěžní jednání.
NS proto rozsudky soudů nižších stupňů zrušil. Současně však zdůraznil, že tím není vyloučena možnost jiného právního posouzení téhož jednání podle soutěžního práva. V dalším řízení bude třeba posoudit, zda zavedení exkluzivity nepředstavuje zneužití dominantního postavení na relevantním trhu nebo zakázanou dohodu narušující hospodářskou soutěž, a to i přesto, že jde o nástroj, který sám o sobě nemusí být z hlediska nekalé soutěže závadný.
Rozsudek sp. zn. 23 Cdo 2523/2024 je ve dnech od 21. května 2026 do 5. června 2026 vyhlašován na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu a na úřední desce v budově Nejvyššího soudu. Poté bude svěšen a následně trvale umístěn v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.cz.
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) vydal rozhodnutí, které vyjasňuje postavení osob podílejících se na rodinném závodu v řízení o pozůstalosti. Potvrdil, že tzv. „přednostní právo“ podle § 704 občanského zákoníku nezakládá nové dědické právo ani nerozšiřuje okruh dědiců. Osoby podílející se na provozu rodinného závodu, nejsou-li dědici, mohou v pozůstalostním řízení vystupovat toliko jako věřitelé, a to jen v zákonem vymezených částech řízení.
Nejvyšší soud (NS) vyložil, kdo je podle autorského zákona považován za provozovatele živého provedení autorského díla. Dospěl k závěru, že provozovatelem je ten, kdo vlastním jménem a na vlastní odpovědnost organizačně zajišťuje představení – zejména sjednává výkonné umělce (a to i formou objednání vystoupení), prodává vstupenky, zajišťuje propagaci a nese hospodářské riziko, a nikoli pouze ten, kdo dílo umělecky provádí nebo jen pronajímá (či jinak přenechává) prostor k uskutečnění představení.
Nejvyšší soud (NS) zrušil rozsudky soudů nižších stupňů ve sporu o určení dědického práva a zásadním způsobem se vyjádřil k otázce způsobilosti advokáta být svědkem allografní závěti, jejímž dědicem je jeho klient. Rozhodnutí má významný judikaturní dopad na oblast dědického práva i na praxi advokátů a soudů.