Nejvyšší soud: Týrání manželky a dítěte může vést k přísnějšímu trestu i tehdy, je-li dítě současně svěřenou osobou

Muž po dvě desetiletí vytvářel doma prostředí strachu, ponižování a násilí. Manželku opakovaně urážel, vulgárně jí nadával, fyzicky ji napadal a psychicky deptal. Někdy s ní za trest celé týdny nemluvil, jindy ji vykazoval z domu nebo rozbíjel vybavení domácnosti. Stejnému zacházení byla od dětství vystavena také jejich dcera. Otec ji bil, zastrašoval, ponižoval a navzdory tomu, že věděl o jejích psychických problémech a sebepoškozování, ji při konfliktech nabádal, aby spáchala sebevraždu. V létě roku 2024 útok vyvrcholil napadením, při němž dívka utrpěla otřes mozku a musela být hospitalizována.

Následky dlouhodobého násilí byly podle soudů devastující. U manželky i dcery se rozvinula posttraumatická stresová porucha. Manželka ztratila schopnost situaci aktivně řešit, stáhla se do izolace a musela vyhledat psychologickou a psychiatrickou pomoc. Dcera trpěla úzkostmi, sebepoškozováním, sebevražednými myšlenkami a ani po odchodu z domácnosti se její stav bez odborné pomoci neobešel. Soudy proto uzavřely, že obě ženy utrpěly těžkou újmu na zdraví.

Odsouzený se u NS domáhal mírnějšího právního posouzení. Tvrdil, že jeho dcera neměla být zohledněna jako jedna z osob rozhodných pro přísnější právní kvalifikaci trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, protože jako dítě spadala pod samostatnou skutkovou podstatu trestného činu týrání svěřené osoby.

NS takový výklad odmítl. Zdůraznil, že by vedl k absurdnímu výsledku: pachatel, který týrá manželku i vlastní dítě, by na tom byl lépe než pachatel, který stejným způsobem týrá dvě dospělé osoby. Jinými slovy, skutečnost, že jednou z obětí bylo dítě svěřené do jeho péče, nemůže působit ve prospěch pachatele.

Rozhodnutí je významné i z pohledu ochrany obětí domácího násilí. NS v něm připomněl, že vážné psychické následky mohou být stejně závažné jako zranění fyzická. Dlouhodobý strach, úzkosti, sociální izolace, sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky nejsou pouze „psychické potíže“, ale mohou představovat těžkou újmu na zdraví se všemi důsledky, které z toho plynou pro trestní odpovědnost pachatele.

NS proto potvrdil, že právo musí chránit oběti domácího násilí před podobnými pokusy o zlehčování závažnosti jejich utrpení. Pachatel nemůže získat výhodu z toho, že jednou z osob, které dlouhodobě týral, bylo právě jeho vlastní dítě. 

Usnesení sp. zn. 3 Tdo 378/2026 je trvale umístěno v pseudonymizované podobě ve veřejné databázi rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu na webu www.nsoud.​​​​​​cz zde. 

Bc. Gabriela Tomíčková

tisková mluvčí