Nejvyšší soud: Ani u týrání zvířat nelze přehlížet tíživou životní situaci pachatele a jeho snahu o nápravu

NS zdůrazňuje, že jednání obviněného, který svému psovi neposkytoval náležitou péči a nezajistil mu ani dostatečný přísun vody, bylo závažné a zcela nepřijatelné. Ochrana zvířat před týráním je důležitou hodnotou, kterou soudní moc dlouhodobě chrání. Každý případ však musí být posuzován individuálně a s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem.

V projednávané věci bylo prokázáno, že obviněný se o psa po značnou část jeho života řádně staral a k zanedbání péče došlo v době, kdy se sám nacházel ve složité životní situaci související zejména se závislostí na hazardních hrách. Soud proto neshledal, že by šlo o osobu dlouhodobě lhostejnou k osudu zvířete nebo o pachatele jednajícího s cílem zvířeti úmyslně působit fyzické utrpení.

Významnou polehčující okolností byla rovněž skutečnost, že obviněný se k jednání doznal, projevil nad ním upřímnou lítost a aktivně se snaží napravit jeho následky. Finančně podpořil útulek, v němž byl pes umístěn, a svým následným chováním dal najevo snahu převzít odpovědnost za své selhání.

Třebaže lze ve shodě se stížností pro porušení zákona připustit, že odůvodnění výroku o trestu odvolacím soudem je poněkud stručné a že vyčerpávajícím způsobem nereaguje na všechna relevantní hlediska uvedená v § 39 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku, nelze z něj vyvodit, že se odvolací soud jednostranně zabýval okolnostmi ve prospěch obviněného, zatímco skutečnosti vyznívající v jeho neprospěch by zcela opomíjel.

NS proto dospěl k závěru, že dvouletý trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, vedle uloženého trestu zákazu držení a chovu zvířat na dobu 5 let dostatečně naplňuje účel trestního práva. Sankce jasně vyjadřuje společenské odsouzení spáchaného činu, současně však vytváří prostor pro nápravu pachatele, u něhož existují konkrétní předpoklady, že povede řádný život a obdobného jednání se již nedopustí.

Zamítnutí stížnosti pro porušení zákona nelze chápat jako bagatelizaci týrání zvířat. Naopak potvrzuje zásadu, že i u společensky citlivých trestných činů musí soudy zvažovat nejen závažnost samotného skutku, ale také osobu pachatele, jeho dosavadní život, příčiny protiprávního jednání a snahu o nápravu. Právě komplexní posouzení všech těchto okolností vedlo NS k závěru, že uložený podmíněný trest nelze v dané věci označit za excesivní.

 Bc. Gabriela Tomíčková

 tisková mluvčí