Právní věty rozhodnutí schválené na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu 17. 9. 2025

Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice, § 340 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku

Úplatou ve smyslu § 340 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku u trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice je jakákoli majetková či nemajetková výhoda, která vzhledem ke konkrétním okolnostem není zcela nepatrného významu. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 4 Tdo 115/2025)

Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, § 234 odst. 1, odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku

I. Platebním prostředkem ve smyslu ustanovení § 234 tr. zákoníku je i softwarové vybavení (např. bankovní aplikace pro mobilní telefon). Pachatel, který si takovou aplikaci jiného bez jeho souhlasu zpřístupní a poté jejím prostřednictvím zadá příkaz k platbě, se dopustí zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1, odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku.

Výslech svědka, § 209 odst. 1 tr. ř.

II. Předseda senátu je podle § 209 odst. 1 věty první tr. ř. povinen dbát na to, aby ještě nevyslechnutý svědek nebyl přítomen výslechu obžalovaného nebo jiných svědků. Případné nedodržení tohoto postupu neznamená bez dalšího nepoužitelnost výpovědi takového svědka v daném řízení. K přítomnosti svědka v rozporu se zmíněným ustanovením je však třeba přihlížet při hodnocení jeho výpovědi.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 4 Tdo 982/2024)

Vydání do ciziny, § 91 odst. 1 písm. o) z. m. j. s.

Vydání osoby podléhající ukrajinským mobilizačním předpisům na Ukrajinu není nepřípustné z důvodu podle § 91 odst. 1 písm. o) z. m. j. s.  

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. 14 To 62/2024)

Právní styk s cizinou, § 310 odst. 1 a § 130 odst. 2 z. m. j. s.

Soud České republiky, který podle § 310 odst. 1 a § 130 odst. 2 z. m. j. s. rozhoduje o započítání doby zbavení osobní svobody obviněného na území jiného státu Evropské unie do nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého uznaným cizozemským rozhodnutím, je povinen vycházet ze zápočtu doby omezení osobní svobody (např. doby vazby nebo domácího vězení) do uvedeného trestu učiněného soudem tohoto státu.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 14 To 89/2024)

Právní styk s cizinou, § 91 odst. 1 písm. o) z. m. j. s.

Důvod nepřípustnosti vydání podle § 91 odst. 1 písm. o) z. m. j. s. nezakládá sama o sobě skutečnost, že vyhláška č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje ve výčtu zemí, které pokládá za bezpečné, i zemi, do které má být vyžádaný vydán. 

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, sp. zn. 14 To 93/2024)

Poškození finančních zájmů Evropské unie, Dotační podvod, § 260 odst. 2, § 212 odst. 2 tr. zákoníku 

Neoprávněným použitím finančních prostředků ve smyslu § 260 odst. 2 tr. zákoníku se rozumí jednání pachatele, v jehož důsledku buď došlo k výdajům z některého z evropských rozpočtů na účel, na který nebyly určeny, anebo byl majetek pořízený z evropského rozpočtu využit jinak, než bylo určeno, a to i pokud byly tento jiný účel či jiné využití obecně prospěšné nebo pachateli nepřinesly přímý majetkový prospěch (takové okolnosti soud případně zohlední ve výroku o trestu). Neoprávněné použití může být dovozeno i v situaci, v níž není zjištěno, k jakému účelu byly finanční prostředky či za ně pořízený majetek užity, je-li zřejmé, že se tak nestalo k účelu určenému, a rovněž pokud vůbec nebyly využívány.

Shodné závěry platí i pro výklad pojmu použití prostředků na jiný než určený účel ve smyslu § 212 odst. 2 tr. zákoníku. 

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 5 Tdo 766/2024)

Prohlášení viny, Příčetnost, § 206c odst. 1, 6 tr. ř., § 26 tr. zákoníku 

Prohlášením viny ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. obžalovaný vyjadřuje na základě své vůle souhlas s tím, že spáchal skutek, jenž je mu kladen za vinu v obžalobě (návrhu na potrestání), a zároveň s jeho právní kvalifikací (viz rozhodnutí pod č. 13/2023 Sb. rozh. tr.). Obžalovaný tedy prohlášením viny akceptuje skutečnost, že naplnil všechny znaky spáchaného trestného činu, mezi které patří i příčetnost pachatele v době spáchání činu. Nejsou-li v době prohlášení viny nebo před rozhodnutím ve věci pochybnosti o tom, že obžalovaný chápe význam, smysl a důsledky tohoto institutu a soud přijme takové prohlášení viny podle § 206c odst. 6 tr. ř., může učinit bez dalšího dokazování výrok o vině v odsuzujícím rozsudku, jímž uzná obžalovaného vinným ze spáchání skutku obsaženého v obžalobě (návrhu na potrestání). Jestliže však v průběhu hlavního líčení po přijetí prohlášení viny vzniknou pochybnosti o souladu prohlášení viny se zjištěným skutkovým stavem, je soud povinen provést dokazování v rozsahu potřebném pro jejich odstranění.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 5 Tdo 963/2024)