Dovoluje-li povaha uplatněného majetkového nároku pokračovat v řízení, je procesním nástupcem zůstavitele zemřelého po 1. 1. 2014, ať již vystupoval ve sporném řízení jako žalobce nebo žalovaný, osoba, která vykonává správu jeho pozůstalosti

Nebude-li ihned zřejmé, kdo spravuje pozůstalost, učiní soud v rámci sporného řízení dotaz na soudního komisaře a v řízení bude pokračovat na základě usnesení vydaného za přiměřené aplikace § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. s osobou spravující pozůstalost, popř. sporné řízení přeruší jen do doby, než bude v pozůstalostním řízení najisto postaveno či rozhodnuto o tom, kdo spravuje pozůstalost (§ 156 a § 157 z. ř. s.). Nesnese-li věc odkladu je možno výjimečně ve sporném řízení ustanovit opatrovníka neznámé osobě spravující pozůstalost (analogie § 29 odst. 3 o. s. ř.).  Ten, kdo spravuje pozůstalost neodpovídá za pasiva pozůstalosti, nejen proto musí být v záhlaví soudního rozhodnutí označen tak, aby bylo zřejmé, že jde o osobu spravující pozůstalost konkrétního zůstavitele. 

Jsou-li ve sporném řízení vymáhány dluhy zůstavitele (včetně jeho příslušenství, pokud tvoří pasiva pozůstalosti), mělo by být z výroku rozhodnutí soudu, kterým se ukládá osobě spravující pozůstalost povinnost k plnění (s výjimkou pořádkových opatření a náhrady zaviněných nákladů řízení podle § 147 o. s. ř.) vyplývat, že se po dobu trvání pozůstalostního řízení může oprávněný domoci uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti (§ 1703 o. z.). Z téhož důvodu se při rozhodování o procesním nástupnictví ve vztahu k osobě spravující pozůstalost sporný soud nezabývá mírou odpovědnosti správce ani budoucích dědiců za dluhy zůstavitele. Dojde-li v průběhu pozůstalostního řízení k další změně osoby spravující pozůstalost (její část vztahující se ke spornému řízení), je třeba pro změnu poměrů znovu v rámci sporného řízení rozhodnout usnesením podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. o procesním nástupnictví. Je-li však v průběhu sporného řízení pravomocně rozhodnuto o dědickém právu po zůstaviteli (§ 184 a 185 z. ř. s.), pokračuje soud na základě usnesení podle § 107 odst. 1 a 2 o. s. ř. na místě osoby spravující pozůstalost, popř. na místě zůstavitele, s dědici, jež převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Má-li být takto pokračováno s dědici na místě původního žalovaného, soud ve sporném řízení musí přihlížet i k tomu, zda dědic ke dni rozhodování o nástupnictví odpovídá za závazky zůstavitele neomezeně (§ 1704 o. z.) nebo zda dědici (některému z nich) svědčí ze zákona (§ 1685 o. z.) nebo na základě učiněného prohlášení (§ 1675 o. z.) výhrada soupisu (§ 1688 o. z.) a s tím omezená odpovědnost za dluhy zůstavitele (§ 1706 o. z.), popř. zda této výhody nepozbyl (§ 1688 odst. 1 písm. a) a odst. 2 věta prvá o. z.)  Bylo-li dědiců více, pak též přihlédne k jejich odpovědnosti za dluhy zůstavitele z hledisek uvedených v § 1699, § 1704, § 1706 a § 1707 a § 1713 o. z.; v rozsahu, v němž dědic či dědicové za dluhy zůstavitele neodpovídají, řízení (zčásti) zastaví.

Povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti a/nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost formou její prosté správy (§ 1405 a násl. o. z.) až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, nebo se jím určená osoba správy neujala, popřípadě z funkce odstoupila či byla odvolána, spravuje bez dalšího pozůstalost dědic, tedy osoba, která dědictví neodmítla nebo již nemůže odmítnout (§ 1485 a § 1489 o. z.) a jejíž dědické právo nebylo zcela popřeno; je-li takových dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost společně /jednomyslně/ všichni dědicové (§ 1677 odst. 1 o. z.).

Jde-li o aktiva a pasiva pozůstalosti, měla by být řádně spravována, a to v závislosti na jejich rozsahu a struktuře, pokud možno co nejdříve po smrti zůstavitele, a to kontinuálně, až do právní moci rozhodnutí o dědickém právu či jiného rozhodnutí, jímž se pozůstalostní řízení končí, popř. do doby nařízení likvidace pozůstalosti. Pozůstalost musí být spravována ve svém celku, není však vyloučeno, aby ji (nebo jen její určitou část) spravovaly různé osoby (např. část aby spravoval dědic a zbývající část správce pozůstalosti). 

V počáteční fázi pozůstalostního řízení nemusí být ještě zcela zřejmé, které osoby mají pozůstalost spravovat, zejména nebyl-li zůstavitelem povolán správce pozůstalosti či vykonavatel závěti, kteří by se správy ujali, a to v situaci, kdy další osoby přicházející v úvahu jako dědicové, kteří dědictví neodmítli a jejichž dědická práva nebyla zcela popřena, buď nejsou ještě známy nebo výkon správy pozůstalosti odmítly či nejsou ke správě zjevně způsobilé a nebo více v úvahu přicházejících dědiců je ohledně výkonu správy ve zjevném rozporu. Soudní komisař v žádné fázi pozůstalostního řízení sám zásadně nespravuje pozůstalost, jeho činnost se poté, co byl pověřen k projednání pozůstalosti (§ 100 a 101 z. ř. s.) omezuje jen na tzv. neodkladná opatření v podobě závěry pozůstalosti (§ 149 z. ř. s), rozhodnutí o zákazu výplaty (§ 150 z. ř. s), rozhodnutí o plnění na pohledávky zůstavitele (§ 151 z. ř. s.) a rozhodnutí o odloučení pozůstalosti (§ 152 z. ř. s). 

Soudní komisař je nicméně povinen – jakmile potřeba výkonu správy vyjde najevo a není-li ani po případně jím učiněném šetření dotazem u dědiců zřejmé, kdo v dané věci správu pozůstalosti vykonává – vydat bez větších prodlev usnesení směřující k tomu, aby o správu pozůstalosti bylo v přiměřené době po smrti zůstavitele postaráno některým ze způsobů předjímaných v ustanovení § 156 a 157 z. ř. s. Pokud správu pozůstalosti nevykonává vykonavatel závěti či správce pozůstalosti jmenovaný zůstavitelem, který funkci přijal, pak se, nevyjde-li v pozůstalostním řízení najevo opak a přichází-li v úvahu jen jediný dědic zůstavitele, který dědictví neodmítl, vychází z toho, že správu bez dalšího vykonává tento jediný dědic, popř. společně více v úvahu přicházejících dědiců nebo na základě jejich dohody či rozhodnutí soudního komisaře podle § 156 z. ř. s. některý či někteří z nich. Není-li takto spravována celá pozůstalost, soudní komisař i bez návrhu usnesením jmenuje (byť i jen na určitou dobu [například, než bude znám okruh dědiců] nebo jen k určité části pozůstalosti) správce pozůstalosti podle § 157 a § 158 z. ř. s., a to na náklady „pozůstalosti“; půjde tedy o náklady řízení ve smyslu § 127, věta prvá in fine z. ř. s., o nichž soudní komisař definitivně rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení končí a jejichž úhradu uloží dědicům podle § 108 z. ř. s.

Usnesení ve věci sp. zn. 24 Cdo 1778/2025 naleznete na webových stránkách Nejvyššího soudu zde.