Nejvyšší soud vymezil hranice mezi sexuálním útokem a znásilněním po novele trestního zákoníku
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání odsouzeného i nejvyšší státní zástupkyně ve věci závažného sexuálního jednání vůči dítěti a potvrdil tak pravomocný závěr Vrchního soudu v Praze, že skutek je třeba podle nové právní úpravy posoudit jako trestný čin sexuálního útoku. Rozhodnutí představuje významný příspěvek k výkladu novely trestního zákoníku účinné od 1. ledna 2025, která nově rozlišuje mezi trestnými činy znásilnění a sexuálního útoku.
Uvedeného zvlášť závažného zločinu se odsouzený dopustil tím, že v létě roku 2019 opakovaně zneužíval důvěru tehdy devítileté dívky, vnučky své partnerky. Podle skutkových zjištění vyplývajících z provedeného dokazování ji opakovaně osahával, líbal, olizoval na intimních místech a v jednom případě k jejímu tělu přikládal svůj obnažený penis. Soudy dospěly k závěru, že poškozená vzhledem ke svému věku nebyla schopna pochopit smysl tohoto jednání ani se mu účinně bránit.
Odsouzený v dovolání zpochybňoval hodnocení důkazů, věrohodnost poškozené a označil uložený tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřený až „krutý“. NS jeho námitky odmítl. Konstatoval, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v souladu se zákonem, své skutkové a právní závěry řádně odůvodnily. Námitky obviněného vůči uloženému trestu shledal jako námitky nacházející se mimo dovolací důvody, při zdůraznění toho, že obviněnému uložený trest se navíc nachází na samé dolní hranici zákonné trestní sazby.
Nejvyšší státní zástupkyně naopak požadovala právní posouzení jednání obviněného jako trestný čin znásilnění. NS však potvrdil závěr odvolacího soudu, že při konkrétních skutkových zjištěních nebyly pro takové právní posouzení splněny podmínky.
NS přitom zdůraznil, že v uvedené trestní věci nebylo sporné, zda se obviněný jednání dopustil, či zda je jednání obviněného závažné a trestné. Posuzována byla pouze otázka, zda konkrétní skutková zjištění odůvodňují přísnější právní kvalifikaci jako znásilnění, nebo zda odpovídají nově vymezenému trestnému činu sexuálního útoku. NS dospěl k závěru, že v projednávaném případě skutková zjištění neobsahovala dostatečně konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné bezpečně učinit závěr o tom, že došlo k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží. Jednání obviněného však je podle NS možné právně posoudit jako trestný čin sexuálního útoku. Současně NS výslovně uvedl, že samotná nepenetrační povaha sexuálního jednání pachatele automaticky nevylučuje posouzení jeho činu jako znásilnění. Rozhodující jsou vždy konkrétně prokázané okolnosti případu.
Rozhodnutí tak potvrzuje, že nová právní úprava nevytváří zcela jednoznačnou a předem danou hranici mezi sexuálním útokem a znásilněním, ale vyžaduje individuální posouzení intenzity a podoby zásahu do sexuální integrity poškozeného.
Sp. zn. 3 Tdo 492/2026
Bc. Gabriela Tomíčková
tisková mluvčí
Podobné tiskové zprávy
Nejvyšší soud (NS) vyřešil dosud otevřenou otázku, komu patří náhradní veřejná komunikace vybudovaná investorem poté, co kvůli své stavbě zrušil původní ulici nebo silnici. NS potvrdil, že vlastníkem takové komunikace není investor, který ji financoval a postavil, ale vlastník původní komunikace, tedy zpravidla obec nebo stát.
Nejvyšší soud, podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, tzv. Zelenou sbírku. Ta je jediným pramenem, který obsahuje výlučně judikaturu vycházející z kolektivní procedury upravené zákonem. Výběr rozhodnutí provádějí a o zařazování rozhodují kolegia Nejvyššího soudu. Sbírková rozhodnutí naleznete jak ve vyhledávači na webových stránkách Nejvyššího soudu, tak na specializovaných webových stránkách sbirka.nsoud.cz. Součástí této tiskové zprávy je obsah nově vydaného sbírkového sešitu č. 6/2026, který vyšel dne 15.07.2026.
Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání bývalého komunálního politika, který byl odsouzen za projevy spočívající ve veřejné prezentaci symbolů spojovaných s podporou ruské vojenské agrese proti Ukrajině.